No abstract

Nová data získaná velkoplošnými záchrannými archeologickými výzkumy nejsou často v souladu s dříve formulovanými představami o podobě sídelní sítě mladšího pravěku. Na příkladu konkrétního regionu s dobrou datovou základnou jsou ukázány radikální změny sídelní sítě ve staré sídelní oblasti v průběhu doby bronzové a halštatské a zvažovány možné interpretace. Zohledněna je struktura pramenů, možné proměny subsistenčních strategií i společenského uspořádání, i vliv různých procesů nadregionálního významu.

No abstract

The article addresses the chronology of Eneolithic inhumation burials in Moravia based on radiocarbon dating. A total of 17 individuals were dated using 20 radiocarbon dates, primarily individuals without grave goods or individuals from problematic contexts. The study mainly covers the period of the Early Eneolithic, to a lesser extent the Middle and Late Eneolithic. The find contexts and anthropological assessments are newly published for most of the burials in question. Based on the chronological analysis of graves dated by radiocarbon dating, it is possible to approximately define the time dispersion of individual burial methods in Moravia. Flat graves with individuals in a stretched position without grave goods can be most reliably dated to about 3800–3600 BC.

The function of sunken rectangular features in the Late Neolithic has been a subject of interest in Central Europe for many years. This type of pit is not found very often. One of the latest examples is a square Lengyel feature in the village of Střelice near Brno. A study of the microstratigraphy of the fill has made it possible to qualitatively move the debate to a new level. The qualitative assessment of bone micro-fragments is also innovative for the method of micromorphology in the archaeological context. The study also includes an analysis of artefacts in the actual fill of feature 562, especially the deposits of fragments of “other lithic industry”, pottery and parts of an animal’s body. The discovered situation is then interpreted in the context of other known contemporary features of this type. The presence of excrement with digested bone micro-fragments in the lower layer and the absence of a floor treatment, tread horizon or bedding can be interpreted in the context of ethnohistorical analogies, e. g., as the short-term use of a faecal pit for an omnivorous or carnivorous species (bear) with a subsequent ritual ending.

The natural setting and prehistoric human activity on Holocene floodplains in Central Europe is a compelling issue from several points of view. This environment presents an important sedimentary archive reflecting past human behaviour in interactions with climate change. Two sedimentary sections recorded in the alluvial zone of Svratka River (Moravia) with a buried soil dated to the time span between the Neolithic and Late Bronze Age, and comprising one paleo-catena, were investigated using a multiproxy approach. The buried paleo-catena presents evidence of long-term (ancient) soil development, and the use of the site for human settlement and farming ca. 4500 BC until 1000 BC. Buried soil horizons indicate (climate) stability, which according to archaeological evidence lasted for at least 3500 years, until at least 1000 BC. The architecture and the lithology of the river floodplain changes approximately 0 AD. Anthropogenic settlement activity was not detected at the site in the subsequent period, and this is very likely to be associated with increased sedimentation rates and less optimal conditions for human settlement.

Klasická typochronologická schémata (nejen) starší doby bronzové jsou založena na detailním dělení znaků, kterým jsou přisuzovány chronologické vlastnosti. Jedná se nejen o vlastnosti artefaktů, ale také o podoby pohřebních zvyklostí a sídel. Současný výzkum oproti tomu směřuje spíše k definici robustnějších stupňů a sledování průběžnosti jevů. Systematické evidence a záchranné výzkumy umožňují vytvořit si představu o početnosti a podobě archeologických pramenů, ať už sídlišť či pohřebišť, ale i o obdobích, kdy se jejich archeologická evidence vytrácí. Zřejmé jsou tyto trendy v oblasti pohřebních zvyklostí, kde vedou k minimální archeologické zachytitelnosti pohřbů závěru starší doby bronzové kontrastující se zřejmou kontinuitou sídlišť. Tento příspěvek se zabývá otázkou konce únětických pohřebišť na Moravě spojenou s přesunem pohřbů na úroveň povrchu pod mohylový násep, a zaměřuje se na znaky považované za chronologicky citlivé, které mají ovšem zřetelně dlouhodobější výskyt. Pro zpracování jsou vybrány absolutně datované hroby a depozita lidských těl v jámách ze závěru starší a počátku střední doby bronzové, kterými můžeme tyto trendy podložit.

Závěr starší a počátek střední doby bronzové patří na Moravě k těm pravěkým obdobím, u nichž dosud nebyly vyřešeny některé základní koncepční otázky. To je dáno především neuspokojivou strukturou a stavem publikace archeologických pramenů, a nikoliv nedostatkem badatelského úsilí, což názorně demonstruje řada studií Stanislava Stuchlíka věnovaných právě tomuto tématu. Stávající představy počítají v různých podobách s přežíváním věteřovské skupiny do stupně B B, dosavadní sumarizace radiokarbonových dat ukazují i na možnost "dlouhé" chronologie věteřovské skupiny, tedy její současnost jak s únětickou, tak s mohylovou kulturou. Dvojice datovaných nálezových souborů ze sídlištních komponent, které jsou zde představeny, je sice jen skromným příspěvkem, přesto jsou indicií svědčící spíše proti představám o současnosti hlavních kulturních celků tohoto období. Klíčová slovastřední Morava; starší doba bronzová; střední doba bronzová; sídliště; absolutní datování