Byť je zřejmé, 1 že je člověk ze své podstaty aktivní subjekt 2 utváření individuální i společenské oblasti života, 3 není téma svobody vůbec triviální záležitostí. I pokud přijmeme za platné vnímání člověka "jakožto konečné, ale svobodné a pravdy schopné bytosti", 4 stojíme před řadou otázek, které vybízejí k dalšímu promýšlení. S plným vědomím, že se jedná o jakýsi vstupní pohled, lze uvést především vztah mezi negativní a pozitivní svobodou. Samotné vymezení svobody může tedy nabývat podoby absence překážek, které vedou k jednání (negativní vymezení), nebo jako "intenci", či "tíhnutí" 5 k určitému jednání (pozitivní vymezení). Stejně tak lze uvažovat o komplexnosti vztahu k tématům svobody Boha, 6 * Text vznikl v rámci projektu TAČR TL03000376.1 Jsem si vědom, že ono "zřejmé" je napadnutelné minimálně ze dvou pozic. Na jedné straně existuje debata o tom, zda skutečně máme svobodnou vůli nebo nikoliv (Benjamin Libet, "Do We Have Free Will?," Journal of Consciousness Studies 6, č.6-8 (1999): 47-57). Na straně druhé pak existují reflexe systémové oprese, ale nejen jí, negativně působící na možnost svobodně utvářet identity a životní scénáře (Paul M. Garret,