The Pastoral Legacy of Bishop Joseph Hlouch

Abstract

Josef Hlouch zastával úřad českobudějovického biskupa v době konání Druhého vatikánského koncilu-byť i v letech 1962-1965 byl v internaci a na koncil vycestovat nemohl. Přesto byl "biskupem koncilu", jak to bylo patrné např. z jeho důsledné úpravy českobudějovické katedrály v duchu liturgické reformy. Také již v době před konáním koncilu bylo zřejmé, že biskup Hlouch patří k oněm duchovním a teologům, kteří tehdy dokázali vytušit, že je v pastorační praxi nutné mnohé změnit, jak o tom svědčí např. jeho návštěvy jihočeských továren nebo jeho přítomnost mezi diváky na tribuně při fotbalových zápasech. Jako pastorální teolog se tak Josef Hlouch hlásil k tehdy se intenzivně rozvíjejícím novým pastoračním postupům. 1 Šlo o pastoraci, kterou u nás před druhou světovou válkou propagoval např. jezuita Adolf Kajpr. Ten ve své předmluvě k překladu jedné z francouzských pastoračních příruček v této souvislosti uvedl následující: Lidé, kteří jsou zvyklí na zastaralé pojetí křesťanství a kteří se zde nyní vedle scén Evangelia setkají s nejobyčejnějšími otázkami, na příklad o bezpečnosti v továrnách, o poměrech úředníků a o dělnických platech, budou asi překvapeni novostí myšlenek. 2 Právě z těchto myšlenek a praktických pastoračních postupů se později "zrodil" Druhý vatikánský koncil a zejména jeho pastorální konstituce. 3 Proto také můžeme říci, že Josef Hlouch byl skutečně koncilním 1