Slavikova L. and Jilkova J. Implementing the public participation principle into water management in the Czech Republic: a critical analysis, Regional Studies. The public participation principle is currently an accented element of European Union environmental policy. It is believed that by involving local stakeholders into decision-making, environmental resources will be managed more successfully. The Water Framework Directive introduces the public participation principle into the water management of all Member States. The purpose of this paper is to evaluate the implementation of this principle in the Czech Republic as a new Member State and also as a post-Socialist country with no previous experience of such a practice in water policy. The evaluation is based mainly on qualitative criteria proposed by former studies. [image omitted] Slavikova L. et Jilkova J. La mise en oeuvre du principe de la participation du public dans la gestion de l'eau en Republique tcheque: une analyse critique, Regional Studies. A l'heure actuelle, le principe de la participation du public represente un aspect important de la politique de l'environnement de l'Union europeenne. On estime que, par moyen de la participation locale dans la prise de decision, on valorisera la gestion des ressources environnementales. La Water Framework Directive (la directive-cadre sur l'eau) ancre le principe de la participation du public dans la gestion de l'eau dans tous les pays membres. Cet article cherche a evaluer la mise en oeuvre de ce principe en Republique tcheque en tant que nouveau pays membre et comme un pays post-socialiste sans aucune experience prealable d'une telle pratique dans la politique de l'eau. L'evaluation est basee dans une large mesure sur des criteres qualitatifs presentes dans des etudes anterieures. Participation du public Gestion de l'eau Directive-cadre sur l'eau Republique tcheque Slavikova L. und Jilkova J. Umsetzung des Prinzips der offentlichen Beteiligung bei der Wasserbewirtschaftung in der Tschechischen Republik: eine kritische Analyse, Regional Studies. Das Prinzip der offentlichen Beteiligung wird zurzeit als Element in der Umweltpolitik der Europaischen Union betont. Durch eine Beteiligung der vor Ort betroffenen Interessensgruppen am Entscheidungsprozess sollen die Umweltressourcen erfolgreicher verwaltet werden. In der Wasserrahmenrichtlinie wird das Prinzip der offentlichen Beteiligung in die Wasserbewirtschaftung samtlicher Mitgliedsstaaten eingefuhrt. In diesem Beitrag untersuchen wir die Umsetzung dieses Prinzips in der Tschechischen Republik als neuem Mitgliedsstaat und ausserdem als postsozialistischem Land ohne Erfahrung mit einer solchen Praxis bei der Wasserpolitik. Die Bewertung grundet uberwiegend auf qualitativen Kriterien, die in fruheren Studien vorgeschlagen wurden. Offentliche Beteiligung Wasserbewirtschaftung Wasserrahmenrichtlinie Tschechische Republik Slavikova L. y Jilkova J. Aplicacion del principio de participacion publica en la gestion del agua en la Republica Checa: un analisis critico, Re...

This chapter provides an overview of carbon‐energy taxation introduced under environmental tax reforms in Europe. First a broad overview of the relative shares of taxes on energy, transport, and pollution is presented. This overview treats developments in EU‐15 as well as in the ten new member states and shows that tax‐reform proposals are considered across Europe as a whole. Developments in tax‐shifting are most advanced in Denmark, Finland, Germany, Netherlands, Slovenia, Sweden, and the UK. Comprehensive reform proposals have also been put forward in countries such as France, Italy, and Belgium, while currently among the new member states Estonia and Czech Republic have announced tax shifts to be implemented. The chapter investigates whether there have been ‘implicit’ tax shifts, i.e. by examining how the ratios of labour taxation‐to‐GDP and of environmental taxes‐to‐GDP have developed during the last decade. Furthermore, the chapter looks into how European countries have designed their tax shifts, and in this connection how the concern of potential losses of competitiveness have been addressed and mitigated. This is done by explaining the different principles and measures applied in the seven countries which have already introduced tax shifts.

This paper discusses the use of game theory as a method to achieve land and water governance for flood retention and resilience on a catchment scale. Therefore, it addresses flood retention in river catchments by using pay‐off matrices of game theory. How do pay‐off matrices between upstream and downstream change when certain property rights are adjusted or institutional conditions are changed? What if liability issues, responsibilities, and externalities of flood protection measures are reframed? Who should pay and who profit from retention measures? Individual scenarios correspond to some basic games from the game theory. The aim of these thought experiments is to develop rules for upstream‐downstream agreements on retention and resilience within a river basin area.

No abstract

The economic valuation of environmental resources is considered to be an important theoretical tool for decision-making on the allocation of scarce natural resources. However, its practical (political) use is often questioned. Within the paper the usefulness of the widely used contingent valuation method for local tourism strategies is defended. The results from two pilot Czech-German comparative case studies undertaken in the border Euro-region Elbe/Labe are presented and their political relevance explained.

No abstract

ÚvodNeoklasická environmentální ekonomie, ekologická ekonomie a tržní přístupy k ochraně životního prostředí jsou tři významné myšlenkové směry, které se dnes systematicky zabývají jednáním člověka ve vztahu k přírodním zdrojům. Všechny tři mají své silné zastánce i oponenty. Jejich vzájemný poměr sil se v čase mění. Zatímco přibližně od 70. let 20. století dominovala společenským otázkám ochrany životního prostředí environmentální ekonomie (která si dodnes uchovala značný vliv), v průběhu 90. let získávají stále více příznivců druhé dva myšlenkové směry. Ty poukazují na to, že neoklasická environmentální ekonomie narazila na své hranice a není schopna (respektive v průběhu více než 30 let praktické aplikace nebyla schopna) v rámci stávajícího paradigmatu reflektovat postupné znehodnocování složek životního prostředí (Anderson, Leal, 2001;Bromley, 2004 Bromley, , 2006 Vatn, 2005a, b).Rozdílnost přístupů uvedených myšlenkových směrů lze stručně charakterizovat odpovědí na dvě otázky: Co je příčinou degradace životního prostředí? Jak má být dosaženo žádoucí míry jeho ochrany? Představitelé neoklasické environmentální ekonomie hovoří tradičně o tržních selháních (zejména externalitách), jejichž nápravu má zjednat stát pomocí pigouviánských daní a dotací. Přírodní zdroje jsou chápány jako veřejné statky (Ayres, Kneese, 1969;Turner, Pearce, Bateman, 1994). Zastánci tržních přístupů k ochraně životního prostředí přičítají ekologické problémy na vrub státní regulace (tj. státních selhání) a prosazují zavedení soukromého vlastnictví přírodních zdrojů (Anderson, Leal, 2001;Pennington, 2005). Někde mezi těmito dvěma přístupy se pohybují představitelé (institucionální) ekologické ekonomie. Degradaci přírodních zdrojů podle nich způsobuje existence nesouladu mezi ekologickými hranicemi ekosystémů a správními jednotkami, a rovněž absence zapojení komunitních (lokálních) úrovní do rozhodování o alokaci zdrojů (Young, 2002;Vatn, 2005b;Paavola, 2005;. Na první pohled je zřejmé, že uvedené závěry o způsobech ochrany životního prostředí si odporují, existuje však velmi málo ekonomicko-teoretických studií o tom, proč tomu tak je, přičemž komplexní názorová komparace všech tří popsaných směrů * Článek vznikl s podporou projektu Ministerstva životního prostředí ČR SP/2f1/77/07.

The environmental benefits from the eco-innovation activities of enterprises have the nature of reduced material or water use per unit of output, less pollution and waste, better CO2 ‘footprint’ in production and subsequent business processes. The socioeconomic impacts are associated with circular economy benefits like reduced energy use, decreased pollution and waste, and well-organized recycling possibilities of the product after use. The goal of this paper is to evaluate this innovative approach in the Czech economy. The hypotheses are aimed at the localization of enterprises, appropriability, and characteristics of enterprises that introduce eco-innovations to markets. The dataset is provided by the Czech Statistical Office and contains observations about the innovation activities of firms. Eco-innovation was surveyed in 2008 and 2014. This paper utilizes the estimation principles of CDM (Crépon, Duguet, and Mairesse) method at the firm level. The results suggest that rural–urban separation has no impact on the financial R&D intensity but urban enterprises have a higher probability to engage in innovation activities. The probability to introduce new-to-the-market innovations and eco-innovations is not dependent on localization. High-tech and knowledge-intensive industries have a lower probability to introduce eco-innovations to the market. The change in localization of enterprises to rural areas contributed to the higher sales form innovated goods and services. Higher appropriability was also observed in product eco-innovators. This paper offers a synthesis of factors that stimulate eco-innovation and shows that eco-innovation is a viable and sustainable innovative approach for rural and urban enterprises and identifies directions for future research.