Řekne se "obyčejná tužka". Je to zcela všední předmět každodenně používaný, všichni ji umíme držet v ruce a psát s ní, je natolik důvěrná ve své podstatě, že ji jako předmět už moc konkrétně nevnímáme. Její cesta je zdánlivě zcela neviditelná. Všechny děti již od svého dětství vědí, co je tužka. Ale odkud se tužka vzala? A jak se vůbec vyrábí? Dosavadní literatura se shoduje v tom, že počátky její výroby nejsou vůbec popsány, byť je jasné, že byla součástí činnosti řemesel, ovšem na druhou stranu (a zcela pochopitelně) tak samozřejmá denní potřeba, že se konkrétní údaje nedochovaly. Přesto stojí za výrobou tužky dlouhý a kreativní proces její výroby -a všichni se shodují v tom, že bez tužky by se nezrodily technické objevy, nevznikla by umělecká díla -výčet všeho může být dlouhý. Nejenže je pro nás obyčejná tužka něčím naprosto běžným, ona má dokonce tu obyčejnost včleněnou i do svého názvu. Přesto byly doby, kdy byla tužka předmětem vzácnějším než šperky, byla předmětem diplomatických sporů i snem vynálezců.A tužky měly řadu svých "kolébek". Jednou z nich byl Norimberk a jeho okolí. I přes velmi problematické začátky, dané politickými rozhodnutími, se fi rmy na výrobu tužek staly významnými hráči na tomto trhu -a dodnes čtyři z nich (Faber-Castell, Staedtler, Schwan-Stabilo a Lyra) patří ke světové špičce. Jako případovou studii uvádíme fi rmu Schwan-Stabilo, "nejmladší"z nich, která prošla zajímavými podnikatelskými peripetiemi. Na rozdíl od ostatních tato fi rma neměla řemeslnou tradici a od počátku vyráběla tužky již pomocí strojů. A technický "náskok" před ostatními ji dodávaly inovace, které provázely celý vývoj -až do současnosti. 1 Studie vznikla za fi nanční podpory Ministerstva kultury ČR v rámci projektu NAKI II Hardtmuth: od uhlu k tužkařskému impériu (DG18P02OVV003), který v letech 2018-2022 realizují Národní technické muzeum, Národní zemědělské muzeum a Národní památkový ústav.