Vztah a motivace učitelů odborných předmětů k dalšímu vzdělávání

Abstract

Cílem studie je popsat a analyzovat vztah a motivaci učitelů odborných předmětů k dalšímu vzdělávání; identifi kovat souvislosti mezi vztahem a motivací k dalšímu vzdělávání na straně jedné a profesně-demografi ckými znaky na straně druhé. Metody: Pro průzkum byl použit dotazník vlastní konstrukce, který byl distribuován v tištěné formě. Dotazník vyplnilo 93 respondentů – učitelů odborných předmětů ze středních škol v Jihomoravském kraji. Průzkum byl realizován v červnu 2013. Výsledky: U respondentů byl zjištěn vysoce pozitivní vztah k dalšímu vzdělávání, avšak nižší ochota se vzdělávat ve volném čase a relativní neochota vydávat na další vzdělávání vlastní prostředky. Byly zjištěny statisticky významné rozdíly v postojích i motivaci k dalšímu vzdělávání v závislosti na jednotlivých profesně-demografi ckých znacích – zejména na pohlaví a věku. Závěry: Mladší učitelé odborných předmětů a ženy jsou ochotnější se dále vzdělávat a motivují je faktory jako možnost získat nové poznatky o řešení problémů při práci s žáky, realizovat získané poznatky ve výuce, diskutovat o problémech s odborníky nebo možnost setkat se s kolegy a vzájemně si vyměňovat zkušeností. Učitelé ve věku 36–45 let byli méně celkově spokojeni s dalším vzděláváním než učitelé ve věku 46–55 let. Zavedení kariérního systému není obecně pro učitele odborných předmětů výrazným motivačním faktorem k dalšímu vzdělávání. Postoji a potřebami učitelů odborných předmětů je důležité se dále zabývat, jde o nedostatečně prozkoumanou oblast.

Further education of secondary school teachers in the context of their professional development

“…Out of a total of 224 respondents, 131 were teachers of general education subjects (58.5%) and 93 were teachers of vocational subjects (41.5%). These results have also been partially published in a peer-reviewed study (see Adamec, 2019).…”

Třicet let profesního rozvoje učitelů v České republice

“…Beran et al (2007), kteří primárně sledovali postoje učitelů k tehdy připravovaným ŠVP, popisují rozdíly ve vzdělávacích potřebách učitelů na základě délky jejich praxe (učitelé s kratší praxí by spíše volili vzdělávací cyklus, zatímco učitelé s delší praxí by preferovali poradenství, přičemž průměrná délka praxe zkoumaného vzorku je 15 let). Adamec (2019) zase poukazuje na rozdílné hodnocení profesního rozvoje u učitelů odborných předmětů v Jihomoravském kraji v rámci různých věkových skupin ("Učitelé ve věku 36-45 let byli statisticky méně celkově spokojeni s dalším vzděláváním než učitelé ve věku 46-55 let," s. 176). Dále uvádí, že tito učitelé mají obecně pozitivní postoj vůči dalšímu vzdělávání: "92 % považovalo další vzdělávání za nedílnou součást života učitele, 91 % vnímalo další vzdělávání jako nezbytnou součást své práce a 77 % odpovědělo, že další vzdělávání ve vysoké míře ovlivňuje kvalitu jejich práce" (s. 174).…”

Kapitoly z didaktiky pro odborné vzdělávání II.

“…Učitelé teorie se dále člení na učitele všeobecných předmětů a učitele odborných teoretických předmětů. Za učitele praktických předmětů se považují vesměs učitelé praktického vyučování, kteří dříve nesli označení mistři odborného výcviku a působí na středních odborných učilištích (Adamec, 2014).…”