U osob s chronickým srdečním selháním při významné systolické dysfunkci levé komory a prodlouženém komplexu QRS slouží srdeční resynchronizační léčba (SRL) k nápravě synchronicity depolarizace myokardu. Míra zlepšení klinického stavu a echokardiografi ckého nálezu po jejím zavedení však závisí na různých parametrech -strukturálních změnách myokardu, poruchách nitrokomorového vedení a umístění stimulačních elektrod. K individualizaci léčby lze na implantovaných SRL přístrojích nastavit různé parametry, z nichž nejdůležitější jsou AV a VV intervaly. Ačkoliv jejich optimalizace byla předmětem rozsáhlých klinických studií, nepochybný důkaz o prospěšnosti optimalizace těchto intervalů stále chybí. Nejčastěji se k hodnocení optimalizace používá echokardiografi e a metody založené na intrakardiální elektrokardiografi i. Kvůli nedostatkům ve statistickém zpracování však nelze označit některou z metod jako referenční nebo použitelnou v každodenní klinické praxi. Echokardiografi e je zatížena značnou variabilitou výsledků, jejichž kvalita je navíc silně závislá na zkušenosti vyšetřujícího. Optimalizace na podkladě intrakardiálních elektrokardiogramů zatím neprokázala jasně lepší výsledky než empirické nastavení přístroje. Slibnější metodou se zatím jeví hodnocení hemodynamiky prstovou pletysmografi í, neboť získaná data jsou vysoce reproducibilní a nezávislá na erudici vyšetřujícího. Zatím však chybějí randomizované multicentrické dvojitě zaslepené studie s prstovou pletysmografií, které by zhodnotily význam této metody v optimalizaci SRL. Měření informačního obsahu jakýchkoliv dat týkajících se optimalizace SRL, analýza jejich reproducibility a všeobecné používání konfi denčních intervalů by mohly též pomoci nalézt další použitelné metody. Při hodnocení výsledků je často nezbytná úzká spolupráce se statistikem.