Critical Moments of Selected Philosophical Models of Theodicy from a Theological Perspective

Abstract

Kladení otázky teodicejeSnad v žádném jiném náboženství nebyla otázka zla a utrpení vyzdvihována tak jako v křesťanství. Toto výrazné zatížení má vedle přirozené biologické nebo prosté morální zkušenosti svůj pramen též v napětí, které je vyvoláváno mezi různými charakteristikami osobního Boha. Zjednodušeně řečeno Bůh, který se zjevuje ve svém Synu jako Spasitel a o kterém jeho vyznavači hovoří jako o bezpodmínečné lásce, je zároveň vnímán i jako Tvůrce a Panovník, který rozhoduje o všech významných okamžicích dění, a tak se musí zásadním způsobem podílet i na zlu a utrpení ve světě. Tyto dvě roviny vytvářejí napětí, které jeho vyznavače znejišťují. Jak může spravedlivý Bůh dopouštět zlo, které zůstává nepotrestáno? Jak to, že spravedlivý trpí a ten, kdo porušuje pravidla, dosahuje svých záměrů? Jak může Bůh dopouštět přírodní i sociální katastrofy, při nichž umírají relativně nevinní lidé?Ani dnešní člověk, jehož vnímání světa se pod vlivem přírodních a společenských věd zásadním způsobem změnilo a který obvykle necítí potřebu, aby jeho životní osud byl nutně svázán s nějakým "velkým příběhem", 1 jenž by posiloval jeho identitu, nemusí být ušetřen podobných otázek, a to zejména tehdy, je -li konfrontován s osobním Bohem. V takových situacích může člověk vystavený tlaku médií vnímat výše nadhozené otázky ještě palčivěji. Boethiova (477-524) otázka "jestliže je bůh, odkud je zlo?" 2 se tak může vracet v nové podobě s novou intenzi-1 Tento výraz používám v kontextu metanarativního příběhu či univerzálního systému, ve kterém nejde jen o základní orientaci ve světě, ale i o hodnoty, svobodu, o nalezení smyslu, bezpečí a jistoty. Srov. Jean -François Lyotard, "Postmoderno vysvětlované dětem," in O postmodernismu, Praha: Filosofický ústav AV, 1993, s. 34.2