Předkládaná studie navazuje na předchozí, která byla věnována poměru T. G. Masaryka k regulérním svobodným zednářům. 1 Nyní chceme nahlédnout danou záležitost tak říkajíc z druhé strany, tedy zmapovat a následně vyhodnotit poměr československých regulérních zednářů k prezidentu Osvoboditeli. Velmi cenným a zajímavým materiálem, který nám dovolí vystihnout základní rysy i průběh výše popsaného vztahu, je interní periodikum českých regulérních svobodných zednářů Svobodný zednář (= SZ), které vycházelo v letech 1925-1938. V dané souvislosti si dovolujeme podotknout, že se nám nepodařilo objevit žádnou rozsáhlejší odbornou publikaci, jejíž autor by se věnoval danému tématu stejně podrobným způsobem, jak jsme si předsevzali my. 2 Dlužno podtrhnout, že se nejedná o tajnou tiskovinu, nýbrž pouze o interní časopis. Navzdory pohnutým dějinám naší vlasti, které v zásadě znemožňovaly činnost svobodných zednářů v letech 1939-1989, jsou výše zmíněné ročníky tohoto periodika dostupné v Národní knihovně České republiky, a to dokonce i v digitální podobě, takže každý zájemce si může údaje uvedené v této studii snadno ověřit. K dispozici jsou pochopitelně také ročníky po roce 1990, respektive 1997.

Nyní předkládaná studie navazuje jednak na dřívější práci o poměru T. G. Masaryka k českým regulérním svobodným zednářům, 1 jednak na předchozí zpracování toho, jak se projevoval poměr českých regulérních svobodných zednářů k prezidentu Osvoboditeli v prvních šesti ročnících interního, nikoli tajného periodika Svobodný zednář (= SZ). 2 Mělo by tudíž být evidentní, že nyní nebudeme opakovat to, co bylo řečeno zejména v úvodu ke druhé ze zmíněných studií, a že plodná četba tohoto příspěvku předpokládá znalost předchozích dvou textů. 3 1

Svobodní zednáři v dokumentech katolické církve 1738-1878 Ctirad Václav PospíšilVeronika Řeháková církev a lidstvo vykonali, si zasluhují naši úctu a vděčnost. I tady platí, že jakou mírou měříme druhým, takovou bude jednou naměřeno nám samotným. Zároveň by ale bylo velmi nemoudré opakovat to, co se ukázalo být jen velmi málo účinné a leckdy rovněž kontraproduktivní.

Předkládaná studie se bude věnovat druhému ze tří tak zvaných Kristových hierarchických úřadů v díle velkého německého teologa Matthiase Josepha Scheebena (1835-1888). Navazuje na studii 1 dříve uveřejněnou v tomto periodiku, jež krátce představila zmíněného autora, upozornila na jeho vliv v dřívější i současné dogmatice, uvedla do tematiky christologických titulů v jeho hlavních spisech a především pojednala o Kristově prorockém a učitelském úřadu.Tři Kristovy úřady patří neodmyslitelně k systematickochristologické reflexi 19. století, a lze tak na nich poukázat na určité rysy Scheebenovy dogmatickoteologické koncepce. Právě řečené můžeme potvrdit i předběžným konstatováním, že tento teolog klade Kristovo kněžství nejen do centra nauky o spáse, nýbrž jej i důsledně propojuje s dalšími tajemstvími křesťanské víry. Tváří v tvář autorovým textům, konkrétně jeho Die Mysterien des Christentum 2 a Handbuch der katholischen Dogmatik 3 , budeme moci zachytit posuny, jež se odehrály v christologii a soteriologii během sto padesáti let, dále ocenit postřehy a intuice v Scheebenově teologické reflexi či pojmenovat její stíny, jež budou souviset se stavem katolické dogmatiky v historické epoše předminulého století.Rozvržení studie je následující. Nejprve zasadíme Kristův kněžský úřad do kontextu Scheebenovy soteriologické reflexe a předložíme 1

Svobodní zednáři v dokumentech katolickécírkve 1878-1983 (1985) Od konfliktu k dialogu Ctirad Václav Pospíšil Veronika Řeháková Nyní předkládaná studie navazuje na předchozí "Svobodní zednáři v dokumentech katolické církve 1738-1878", která byla uveřejněna v tomto vědeckém periodiku. Stejně jako v předešlém případě se opíráme o již dříve uveřejněné příspěvky, v nichž se zabýváme zejména československými svobodnými zednáři regulérními vůči Londýnu, 1 a proto nyní nebudeme znovu připomínat základní údaje z dějin světového a československého zednářství. Podotýkáme, že v popularizačním článku Martina T. Čejky, kde jsou bez uvedení zdroje, historických souvislosti a elementárních znalostí o pěstitelích královského umění prezentovány výroky papežů o zednářích z osmnáctého a devatenáctého století, o nových polohách poměru katolické církve ke svobodným zednářům nepadne ani slovo, 2 čímž se evidentně zkresluje obraz současného poměru katolické církve ke svobodným zednářům. V prvním oddílu se budeme věnovat pontifikátu Lva XIII., tedy letům, v nichž vrcholil nelítostný střet mezi katolickou církví a svobodnými zednáři. Ve druhé části přistoupíme k období mezi lety 1903 a zhruba 1960, kdy se situace postupně uvolňovala také díky prvním pokusům 1