BCL2 protein expression is a positive prognostic factor in BC. Better survival of patients with BCL2 positivity (BCL2+) has been explained by the correlation with estrogen receptor positive (ER+) status. BCL2+ is however not simply a surrogate marker for ER+. Moreover, BCL2 protein expression is also a positive prognostic marker in the TNBC subgroup. We and others show, that low BCL2 expression was associated with good outcome of TNBC patients treated with both adjuvant and neoadjuvant anthracycline-based chemotherapy. On the other hand, recent studies have shown that a subset of TNBC patients may benefit from the classical adjuvant CMF (cyclophosphamide, methotrexate, 5-fluorouracil) regimen. Given the heterogeneity of TNBC there is an urgent need to find and validate the sensitivity predictors to these regimens making them usable in clinical practice. BCL2 enrichment has been described in the mesenchymal stem-like (MSL) TNBC subgroup.

Over the past few years, new biomarkers have allowed a deeper insight into gliomagenesis and facilitated the identification of possible targets for glioma therapy. Isocitrate dehydrogenase (IDH) 1 and IDH2 mutations have been shown to be promising biomarkers for monitoring disease prognosis and predicting the response to treatment. This review summarizes recent findings in this field. Web of Science, Science Direct, and PubMed online databases were used to search for publications investigating the role of IDH in glioma. References were identified by searching for the keywords "IDH1 or IDH2 and glioma and diagnostic or predictive or prognostic" in papers published from January, 2008, to April, 2014. Only papers in English were reviewed. Publications available only as an abstract were not included. IDH1/2 mutations are tightly associated with grade II and III gliomas and secondary glioblastomas, with better prognosis and production of a recently described oncometabolite, 2-hydroxyglutarate (2HG). Although the contradictory positive effect of IDH mutation on prognosis and negative role of 2HG in tumor transformation remain unresolved, the future direction of personalized treatment strategies targeted to glioma development is likely to focus on IDH1/2 mutations.

Mutations in IDH1/2 genes are a marker of good prognosis for glioma patients, associated with low grade gliomas and secondary glioblastomas. Immunohistochemistry and Sanger sequencing are current standards for IDH1/2 genotyping while many other methods exist. The aim of this study was to validate Competitive amplification of differentially melting amplicons (CADMA) PCR for IDH genotyping by comparison with SNaPshot assay and two immunohistochemical methods. In our study, 87 glioma patients (46 from Olomouc and 41 from Ostrava) were analyzed. IDH1/2 mutations in native bioptical samples were analyzed at DNA level by CADMA and SNaPshot while IDH1 mutations in FFPE samples were analyzed at protein level by two IHC methods. CADMA PCR sensitivity for IDH1 was 96.4% and specificity 100% for 86 concluded samples. SNaPshot assay sensitivity was 92.9% and specificity of 100% for 85 concluded samples. IHC in the laboratory no. 2 reached sensitivity 85.7% and specificity 100% for 86 concluded samples. IHC in the laboratory no. 4 reached sensitivity of 96.4% and specificity of 79.7% in 74 concluded samples. Only one IDH2 mutation was found by SNaPshot while CADMA yielded false negative result. In conclusion, CADMA is a valid method for IDH1 p.(R132H) testing with higher sensitivity than SNaPshot assay. Also, molecular genetic methods of IDH1 testing from native samples were more robust than IHC from FFPE.

UP a FN Olomouc 2 Onkologická klinika LF UP a FN Olomouc 3 Laboratoř molekulární patologie, Oddělení patologie, Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP a FN Olomouc 4 Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP v Olomouci Souhrn Východiska: Maligní nádor pochvy periferního nervu (malignant peripheral nerve sheath tumour-MPNST), zvaný též maligní schwannom, je velmi vzácný nádor, který tvoří pouze 2 % všech sarkomů. Nádor má poměrně špatnou prognózu, kdy 5leté celkové přežití dosahuje 46-69 %. Léčba MPNST není nadále standardizována. Základem je radikální resekce. Onkologická adjuvantní či neoadjuvantní léčba má nejasné indikace s nejasným efektem. Případ: Naše kazuistika prezentuje 55letého pa cienta vyšetřovaného pro rezistenci na medio-ventrální ploše levé dolní končetiny. MRI ukázala nádor levého stehna nasedajícího na n. femoralis. Byla provedena radikální exstirpace nádoru. Histologický nález odhalil maligní schwannom (MPNST) a resekce byla hodnocena jako stupeň R0. Pooperační celotělové PET/ CT neodhalilo viabilní nádorovou tkáň. Nemocný byl dále dispenzarizován. Na kontrolním MRI, 53 měsíců od úvodní operace, se objevil nález recidivy nádoru. Provedena exstirpace recidivy nádoru na stehně levé dolní končetiny. Histologické vyšetření potvrdilo MPNST, radikalita resekce byla hodnocena jako R2. Pooperační PET/ CT objevilo ve stěně resekční dutiny rezidua nádoru. Proto proběhla 58 měsíců od první operace další operace zbývajícího tumoru, a to do stupně R0. Do resekční dutiny byly umístěny tři aplikátory intersticiální brachyterapie. Po operaci proběhla radioterapie-intersticiální brachyterapie (18 Gy) a následně zevní frakcionované radioterapie (50 Gy). Poslední MRI 66 měsíců od dia gnózy MPNST neukázala žádnou nádorovou tkáň. Pa cient je nadále bez neurologického deficitu. Závěr: Základem terapie MPNST je radikální en bloc resekce. Použití následné onkologické léčby závisí právě na radikalitě resekce. V našem případě vzhledem k dobré radikalitě první operace byla adjuvantní onkologická terapie postponována. V rámci řešení recidiv jsme se opět snažili o dosažení co nejradikálnější resekce s následnou adjuvantní radioterapií. U MPNST jako u všech sarkomů měkkých tkání se z důvodu potenciální radiorezistence volí vysoké dávky radioterapie. Vzhledem k ohraničenosti onemocnění jsme zvolili tento lokálně intenzifikovaný strategický postup, který vedl v této chvíli k remisi onemocnění. Vzhledem k nízké incidenci MPNST není možné ověřit efektivitu jednotlivých onkologických léčebných postupů na větším souboru pa cientů. Klíčová slova maligní schwannom-sarkomy měkkých tkání-multimodální léčba Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.