Inhibitors of apoptosis, including bcl-2 and survivin (a novel gene encoding a unique apoptosis inhibitor), regulate cell proliferation by promoting cell survival. Although survivin has been detected in several human cancers, its prognostic significance and relationship to bcl-2 are not well characterized in lung cancer. Tissue sections from 102 non-small cell lung carcinomas (NSCLC) were immunostained using antibodies against survivin and bcl-2. Staining results were correlated with prognostic variables. Immunoreactivity for survivin and bcl-2 was observed in 53% and 21% of NSCLCs, respectively. Fifty-two percent of the 50 squamous cell carcinomas and 54% of the 52 adenocarcinomas expressed survivin. Survivin positivity correlated with tumor stage in squamous cell carcinoma. On univariate analysis, survivin expression correlated with decreased patient survival in NSCLC and in the subset of squamous cell carcinomas, but not in adenocarcinomas. On multivariate analysis, survivin was an independent predictor, along with distant metastasis and large tumor size. Eighteen percent of squamous cell carcinomas and 24% of adenocarcinomas expressed bcl-2. On univariate analysis, bcl-2 expression correlated with increased patient survival in NSCLC and in the subset of squamous cell carcinomas. An inverse correlation between the expression of survivin and bcl-2 was noted. Survivin immunoreactivity is an independent predictor of shortened survival in NSCLC, while bcl-2 protein expression correlated with prolonged patient survival. These findings indicate an inverse relationship between survivin and bcl-2 expression and suggest that these two inhibitors of apoptosis function through different pathways in the regulation of tumorigenesis in NSCLC.

No abstract

ABSTRACT:A two-year-old male German short-haired pointer was presented with a 1.5-year history of intermittent small-bowel diarrhoea. Inflammatory bowel disease (chronic lymphocytic-plasmacytic gastritis, enteritis and colitis) was diagnosed on the basis of histological examination of biopsies obtained on repeated endoscopy and by exclusion of other possible causes. Warthin-Starry silver staining of stomach mucosa revealed the presence of gastric spiral organisms. The evidence of L. intracellularis was provided by a positive nested polymerase chain reaction in one biopsy of duodenal mucosa and in one rectal smear. In 5 blood sera collected over a period of 8 months the IgG antibodies to L. intracellularis were found by an indirect fluorescent antibody test. Treatment with oral prednisone led only to a temporary improvement.

In accordance with the majority of the data published in the literature, combined procedures did not negatively influence hospital morbidity and mortality. Simultaneous operations eliminate the necessity of a second operation and do not delay the postoperative oncological therapy. Long-term results are primarily determined by histological diagnosis and by the extent of the tumor.

No abstract

Článek spadá do tematické oblasti současných snah o oživení Aristotelovy etické teorie. V užším vymezení jde o téma aktualizace konceptu morálního charakteru (či mravní ctnosti), které je spojováno s využitím poznatků psychologických věd. Zde pak klíčovou pozornost věnuji problému kritérií, podle kterých můžeme posuzovat adekvátnost návrhů na takovou aktualizaci. Vedle běžně respektovaných kritérií interdisciplinarity a empirické a normativní adekvátnosti představuji kritérium funkce, které je ústředním pojmem článku. Cílem článku je formulovat toto kritérium a pro jeho vyjasnění co nejlépe vystihnout funkci (zjednodušeně řečeno užitečnost či přínos) Aristotelovy etické teorie. Dále je mým záměrem na příkladech představit, jaké důsledky by mělo přijetí tohoto kritéria (tedy zachování či zefektivnění funkce) pro posuzování adekvátnosti návrhů k aktualizaci Aristotelova konceptu morálního charakteru. Za funkci Aristotelovy etické teorie považuji zvyšování naší morální gramotnosti a tvrdím, že tato funkce vyplývá ze stěžejního rysu Aristotelovy práce, z důsledné analýzy a nalezení vzájemných vazeb mezi pojmy, které spojujeme s každodenní morálkou a s prožíváním dobrého a spokojeného života. Na konkrétních příkladech ukazuji, jak snahy naplnit jiná kritéria adekvátní aktualizace mohou vést k pojmové redukci, zahlcení irelevantními informacemi, nebo jinak narážet na kritérium funkce. Naplnění všech zde představených kritérií ilustruji na analogii dovednosti, kterou jakožto aktualizaci představila Julia Annasová.

Ve své práci se v rámci aktualizace klasického Aristotelova konceptu morálního charakteru věnuji pojmu zvyku (habit) a otázce automatizace mentálních procesů. Dokazuji, že pojetí ctnosti jako zvyku, chápaného jako rutinní a zautomatizovaná činnost, při které nejsme schopni předložit skutečný důvod pro své jednání, není konzistentní s klasickou Aristotelovou teorií. Můj důkaz vychází z analýzy pojmu záměrná volba (proairésis) a za proponenty kritizovaného směru jsou představeni Bill Pollard a Matt Stichter. Větší část této práce pak věnuji filozofce Nancy Snowové a jejímu komplexnímu konceptu ctnosti, ve kterém mimo jiné navazuje na zvykové pojetí Pollarda a který spojuje s morální odborností (moral expertise). Namítám zde a dokazuji, že její odmítnutí zdůvodnění jednání jako podmínky ctnostného činu není vhodnou aktualizací klasického konceptu morálního charakteru, tj. není vhodným rozvedením ani adekvátní revizí tohoto konceptu. Na základě psychologického výzkumu odbornosti můžeme totiž předložit stejně tak dobré důvody, proč je možné a žádoucí, aby morální odborník svá jednání byl s to zdůvodnit.

No abstract