“…Tento vnější svět je spíše pozadím příběhů a jednajících postav, uspořádání času a prostoru, v němž se příběh odehrává a v němž psychika hrdinů i sociální vazby mohou získávat historické aspekty prožívaného děje. 139 (Bailey, 1997(Bailey, , 2001(Bailey, , 2002(Bailey, , 2007(Bailey, , 2012 140 (Jirásek, 2013;Němečková, 2016;Štampach, 2006) 141 (Corbin, 2007) 142 (Platón, 1996) 143 (Jung, 1997) Mohou 151 (Jirásek, 2017) 152 (Jirásek, 2007c) 153 (Němec, 1998) 154 (Němec, 2008) 155 (Jirásek, 2007a) Přitom již ve zmíněné diskusi v polovině 60. let byla právě výchovná hlediska kladena jako protiváha umělecky nedokonalých kvalit: △ autor vytváří kult správného, vzorného hocha, vhodného k napodobení; △ tímto příkladem a vlivem hrdinů, působením na city chce vypěstovat osobnostní vlastnosti zaměřené do oblasti etiky, pracovat na svém charakteru; 156 △ podstatou je vůle k činu, největším dobrodružstvím je boj o vlastní sebezdokonalování; △ evidentní je přátelská sociální "souhra celé party či klubu, třídy nebo oddílu' ', 157 vědomí povinností a pocit zodpovědnosti; △ odhalování psychických a mravních kvalit chlapeckého věku; △ je to "výchova důvěrou k samostatnosti' '. 158 Právě tyto pozitivní aspekty výchovného působení a zřejmý čtenářský ohlas vedly tehdy ke snaze neposuzovat Foglara jako autora krásné prózy, neboť by propadl kritickým řešetem.…”