The Crisis of Liberal Democracy and the Concept of the Common Good

Abstract

Známý francouzský katolický politický filosof Pierre Manent vzbudil v nedávné době velkou pozornost svým zamyšlením o stavu současné francouzské společnosti. Nejen Francie, ale mnohé další evropské státy se musí vyrovnávat s výzvou přítomnosti islámu na svém území. Manent si v tomto kontextu všiml toho, že navzdory bohatství materiálních a intelektuálních zdrojů se Francie stala politicky nesmírně slabou. Příčinu tohoto paradoxu je možno stopovat k událostem roku 1968, které Manent pojímá jako "politické vítězství v zásadě apolitického hnutí". 1 Ačkoliv se hnutí roku 1968 jeví jako velice "politické", ba dokonce "revoluční", právě ono způsobilo úpadek politické loajality ke společnosti. S tím je spojena proměna typu člověka charakteristického pro současné demokracie: angažovaného občana nahrazuje individuum vyhledávající různá (soukromá) potěšení. 2 Každé omezení jeho přání a tužeb se zdá arbitrární, a proto mu musí být umožněno přezkoumat veškeré vztahy, co má, tj. měla by mu být garantována permanentní svoboda zlomit jakákoliv pouta, jež vnímá jako omezující. 3 Úkolem vlády se v tomto politickém režimu stává poskytování různých práv jednotlivcům a skupinám. Dochází přitom k pohlcení práv občana právy člověka, s čímž je právě spojeno vytvoření oné nové postavy "občana-individua", který by se měl především "uvolnit" a "nebrat veřejné věci moc vážně". 4 To činí slabou společnost i vládu. V abstraktním sociálním prostoru, v němž jediný princip legitimity tkví v lidských právech chápaných jako neo-* Článek vznikl v rámci grantu Liberální demokracie v době krize (GA16-13980S).

Teología y Casa Común. Reflexiones teológicas en torno a la cuestión ecológica

“…Ante coyunturas de este tipo, que no son más que una consecuencia del industrial culturalismo de masas (Horkheimer y Adorno, 1998) y de la expansión de totalitarismos políticos, económicos, morales y religiosos que rigen la sociedad contemporánea según los móviles de la sociedad de mercado (Baroš, 2018), no solo es preciso dar razón del riesgo de esta espiritualidad ante la "tendencia moderna a convertir[la…] en cómoda mercancía y venderla a los hombres y mujeres del mundo moderno [como instrumento de su consolación]" (Ashley, 2000, pp. 230-231).…”