Současné tržní prostředí, které je charakterizováno vysokou konkurencí a podstatným zrychlením probíhajících změn, přináší nové požadavky na řízení podniku a současně s tím i nové požadavky na informační zabezpečení a podporu řízení. Pro účinné řízení je nezbytné vybrat odpovídající měřítka výkonnosti a vhodně tyto informace používat ve vztahu k jednotlivým úrovním podnikového řízení s cílem ovlivňovat chování manažerů a zaměstnanců směrem k naplňování strategie podniku. (Grafton aj., 2010).Základním cílem tohoto textu je problematika koncipování konzistentního a vnitřně propojeného systému kritérií měření a řízení výkonnosti podniku. A to s ohledem na existenci základních logických vazeb ukazatelů ekonomické efektivnosti a příčinných souvislostí vlastního procesu tvorby výkonů, hlavní výdělečné činnosti podniku. Východiskem při zpracování zvoleného téma je porovnání odlišných požadavků na měření výkonnosti podniku jako celku, z pozice vlastníků kapitálu, a managementu zodpovědného za řízení procesu tvorby výkonů. A to při respektování míry delegované odpovědnosti a pravomoci řídicích pracovníků na různých úrovních vnitropodnikového řízení.Analýza a shrnutí obecně teoretických souvislostí koncipování účinného systému měření a řízení výkonnosti hlavní výdělečné činnosti je v textu doplněno ověřením využití konkrétních ukazatelů v podnikové praxi. Pomocí statistických metod jsou zpracovány údaje z empirického průzkumu; vedle stručných závěrů vyplývajících z kvantitativního šetření, je uvedeno i shrnutí kvalitativního průzkumu provedeného formou diskusí s odpovědnými řídicími pracovníky.
Kritéria řízení výkonnosti z pozice managementuPro charakteristiku shodných či naopak odlišných požadavků vlastníků a managementu na obsah a vypovídací schopnost kritérií měření výkonnosti podniku je užitečné vyjít z modelového, tzn. zjednodušeně vyhraněného odlišení pravomocí a odpovědnosti vlastníků na straně jedné a managementu na straně druhé. Statutární orgány mají v tomto případě úlohu komunikačního článku mezi vlastníky a managementem, jejichž úloha se odvíjí od rozsahu kompetencí, které na ně vlastník delegoval, a od podílu na řízení, které vykonávají.Vlastník v tomto modelovém pojetí chápe podnik jako investici, která obdobně jako jiná aktiva mění svoji velikost, konkrétní podobu a formu, je předmětem koupě a prodeje. Centrem pozornosti vlastníka je proto míra zhodnocení vloženého kapitálu činností podniku a její porovnání s jinými alternativními možnostmi investování. Míra zhodnocení vlastního kapitálu je přitom souhrnným výsledkem velmi rozdílných vlivů. Ovlivňuje ji vedle ziskovosti # Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze, který je realizován v rámci institucionální podpory VŠE IP100040.