ÚVODKorozní odolnost vysoce legovaných austenitických ocelí (Fe -Cr -Ni) je vyvolána přítomností oxidické bariéry, vznikající v prostředí obsahujícím kyslík ve volné či vázané formě. Různé mechanismy vzniku bariéry jsou příčinou toho, že stav povrchu oceli se projeví odlišným způsobem. Zatímco ve vodném prostředí při teplotách do 280-300°C, kdy vzniká amorfní či nanokrystalická pasivující vrstva konstantní tloušťky (< 10 až 100 nm), je dominantním chemický stav povrchu, při teplotách vyšších, kdy krystalická vrstva roste difúzním mechanismem (zbrzděný růst), zpravidla rozhoduje fyzikální stav povrchu. Praktickým důsledkem výše uvedených závislostí je odlišný optimální způsob úpravy povrchu vysocelegovaných materiálů pro podmínky vody vysokých parametrů a přehřátou páru, tzn. prostředí s nimiž jsou tyto oceli ve styku v zařízeních jaderné a klasické energetiky.
EXPERIMENT
Stav povrchu vysoce legovaných austenitických ocelíVe vodných prostředích bez aktivátorů jsou vysoce legované austenitické oceli chráněny vůči celkové korozi oxidickou bariérou, různé povahy. Ochranný charakter vrstvy silně závisí na stavu povrchu, na němž příslušný oxid vzniká. K negativní změně povrchové kvality těchto materiálů, tj. snížení korozní odolnosti, může dojít nevhodným ovlivněním chemického a fyzikálního stavu povrchu. Podle podmínek (zejména teploty) expozice se to může projevit vznikem povrchové koroze, nadměrným únosem oxidů do vodného prostředí, či vysokou rychlostí růstu oxidické vrstvy v parní fázi, [1][2][3][4][5][6][7].
Chemický stav povrchuChemický stav povrchu je parametrem přímo urču-jícím korozní odolnost korozivzdorné slitiny, je vyjádřen