ÚvodV tomto článku navazujeme na studii publikovanou v roce 2008 (Cimburek -Řežábek, 2008). Tehdejší studie polemizovala a vyvracela tvrzení časopisu Economist (2007aEconomist ( , 2007b, že hotovost po tisíciletí fungování jako jedna z nejvšestrannějších a nejtrvalejších platebních technologií lidstva pravděpodobně zcela zanikne v průběhu nadcházejících patnácti let (tedy do roku 2022) a podlehne nové éře používání elektronických peněz či jiných virtuálních forem platebního styku. Cílem tehdejší studie bylo také poskytnutí jiného pohledu na problematiku hotovosti za pomoci definování kvantitativních faktorů a kvalitativních faktorů ovlivňujících používání hotovostních peněz.Studie z roku 2008 vydefinovala tyto kvalitativní faktory ovlivňující používání hotovosti na 1. straně poptávky:-kontrola a monitoring, -nízké náklady spojené s užíváním hotovosti, -uchování hodnoty, 2. straně nabídky:-bezpečnost, -řešení krizových situací, -řešení při neexistenci infrastruktury, -ekonomické faktory spojené s používáním hotovosti -ražebné.I když studie uváděla faktory nejen na straně poptávky, ale i nabídky, je zřejmé, že množství hotovostních peněz v oběhu je především determinováno poptávkou a ne monopolním rozhodnutím emisní autority (více k tématu monopolu centrálních bank a emise peněz Revenda, 2009).V tomto článku se detailněji zaměříme na vybranou problematiku související s chováním uživatelů platebních prostředků v případě řešení krizových situací. Právě finanční krize z roku 2008 nám v současné době dává možnost detailněji analyzovat některé z výše vydefinovaných faktorů ovlivňujících poptávku či nabídku hotovosti v oběhu, a to na straně poptávky (uchování hodnoty) a na straně nabídky (řešení krizových situací emisní autoritou). Cílem této studie je ověřit výzkumnou otázku, že hotovost splňuje požadavky na bezpečné a likvidní uchování hodnoty a kvalitativní faktory poptávky po penězích mají zásadní dopad na poptávané množství hotovosti v oběhu a jeho následnou emisi, především v krizových situacích.