*Cílem příspěvku je vysvětlit různé přístupy k alokaci úspor domácností ve vybraných vyspělých státech. Úvodní část příspěvku se zaměřuje na podstatné charakteristiky nejvýznamnějších finančních aktiv domácností. Pozornost je postupně věnována bankovním depozitům, cenným papírům, instrumentům životního pojištění a penzijních fondů. V následující části textu je proveden rozbor struktury finančních aktiv domácností ve vybraných zemích (USA, Velká Británie, Německo, Itálie a Japonsko). V závěrečné části příspěvku jsou diskutovány fundamentální důvody výrazné odlišnosti struktury finančních aktiv domácností ve zkoumaných vyspělých státech.
Alokační příležitosti domácnostíDomácnosti pravidelně rozdělují svůj příjem podle zvolených priorit. Část svého příjmu používají na úhradu běžných životních nákladů, občasných životních potřeb a vynucených finančně-investičních instrumentů (např. obligatorních instrumentů penzijního charakteru). Zbývající prostředky používají na nákup statků dlouhodobého užití, ukládají do bankovních depozitních instrumentů, instrumentů životního pojištění a na vytváření investičně-penzijního portfolia (dluhopisy, akcie, instrumenty kolektivního investování, instrumenty penzijních fondů). Domácnosti tedy využívají buď finanční, nebo reálné instrumenty, které slouží k rozmnožování bohatství. Je pro ně typické, že jejich užitkem je nárok na budoucí, často nejistý, příjem. I když dynamický rozvoj finančního inženýrství v posledních dekádách umožnil domácnostem podstatné rozšíření alokačních příležitostí, rozhodující roli stále mají tradiční instrumenty, které jsou reprezentovány především depozitními instrumenty, cennými papíry (dluhopisy, akciemi, instrumenty kolektivního investování), životním pojištěním a penzijními instrumenty.