Terapie perorálními antikoagulancii je indikována u pacientů s různými diagnózami s cílem snížit riziko tromboembolických příhod nebo navozením hypokoagulačního stavu umožnit rozpouštění trombu. V praxi se s antikoagulovanými pacienty setkáváme často, většinou se jedná o pacienty s nevalvulární fi brilací síní. Každý rok značná část této skupiny pacientů podstoupí výkon, který v některých případech vyžaduje dočasné přerušení antikoagulace. V době, kdy pacient není antikoagulován, je ohrožen vyšším výskytem tromboembolických příhod. Nabízí se tedy nasazení parenterálního antikoagulancia s rychlým nástupem i odezněním účinku, které by přemostilo období, kdy není pacient adekvátně antikoagulován perorálně. V práci jsme sumarizovali v současnosti dostupná data, ze kterých vycházejí doporučené postupy a jiné odborné články European Society of Cardiology (ESC), American College of Cardiology (ACC) a American College of Chest Physicians (CHEST). Naprostá většina dostupných studií, včetně jediné randomizované, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studie BRIDGE prokazuje vyšší riziko závažného krvácení u pacientů se zahájenou přemosťující terapií. Riziko tromboembolických příhod není signifi kantně sníženo, dokonce v subanalýze studie RELY je u pacientů s přemosťující terapií signifi kantně vyšší. Nejdetailnější doporučení k zahájení přemosťující terapie u pacientů s nevalvulární fi brilací síní poskytuje odborné stanovisko ACC z roku 2017. Evropská kardiologická společnost se ve svých odborných dokumentech věnuje problematice jen okrajově. Přemostění u pacientů užívajících nová perorální antikoagulancia (NOAC) většinou není potřebné, avšak v případě, že si jej klinická situace vyžádá, je asociováno se stejnými riziky a přínosy jako při antikoagulaci antagonisty vitaminu K (VKA). K použití NOAC jako přemosťujícího agens není dostatek dat.