No abstract

No abstract

No abstract

No abstract

(14-24 Bělá pod Pradědem) ÚvodSobotínský amfibolitový masiv v jz. části silezika je petrograficky pestrým metabazitovým komplexem. Jeho součástí jsou vedle dominantních amfibolitů, lokálně retrográdně přeměněných na zelené břidlice, a amfibolických rul také drobná krupníková tělesa víceméně čočkovitého tvaru, vykazující výraznou zonální stavbu. Jejich centrální část je tvořena krupníkem a mastkovou břidlicí, směrem k okraji přecházející do zóny aktinolitické (příp. tremolitické) břidlice, vnější zóna má charakter chloritické břidlice. Dvě největší a současně nejznámější z těchto těles (nejen v sileziku, ale i v rámci celé ČR) mají status přírodní památky (PP Smrčina u Sobotína a PP Zadní Hutisko u Vernířovic). V tomto článku je mineralogicky zhodnoceno těleso vystupující v Medvědím dole (k. ú. Rejhotice). Jsou v něm uvedeny i nové údaje o povaze hornblenditu (metahornblenditu), jehož alterací se krupníkové těleso vytvořilo. Charakteristika lokality včetně historie výzkumuO mastkových břidlicích v zářezu lesní cesty vedoucí Medvědím dolem se poprvé zmiňuje Hanžl (1995), a to ve stručné zprávě o nálezu tmavě zelené ultramafické horniny, autorem označované jako hornblendit. V citované zprávě jsou uvedeny jen nejzákladnější údaje o povaze této horniny, vycházející z mikroskopického studia výbrusu v procházejícím světle a z výsledku její chemické analýzy. Z hlediska našeho článku je podstatné, že Hanžl (1995) z hornblenditu popisuje jemné žilky karbonátu s chloritem a mastkem. Mastkové břidlice zde podle citovaného autora vystupují na okrajích tektonické šupiny tvořené metabazity sobotínského masivu i ve střižných zónách uprostřed šupiny. Hornblendit zůstal v mastkových bři-dlicích zachován pravděpodobně ve formě budin (Hanžl 1995).Fojt a Vávra (1997) v prostoru lokality makroskopicky rozlišili tři variety hornblenditu: zbřidličnatělý hornblendit (na kontaktu s "desenskou" rulou a také podél střižných zón), všesměrně zrnitý tmavý hornblendit (zde dominantní varieta hornblenditu) a všesměrně zrnitý světlý hornblendit. Citovaná práce je zaměřena na rudní akcesorie ve světlé varietě hornblenditu: pyrit, vaesit, chalkopyrit, millerit, polydymit, pentlandit a chromit.Námi studované horninové vzorky byly odebrány v letech 1996-2002 na zhruba 100 m dlouhém úseku lesní cesty vedoucí od Zámčiska údolím Medvědího dolu, která byla rekonstruována v první polovině 90. let 20. století. Ve spodní části úseku vystupuje Hanžlem (1995) popsaný hornblendit, v nejvyšší části pak krupníkové těleso, jehož výchozy byly přímo v cestě i v jejím zářezu. Po dokončení rekonstrukce bylo možno najít vzorky z krupníkového tělesa na svahu pod cestou. Studovány byly hlavně horniny skládající krupníkové těleso, tj. krupník, mastková břidli-ce, aktinolitická břidlice a chloritická břidlice. V článku jsou však uvedeny i některé údaje o okolním hornblenditu a také o amfibolitech a zelených břidlicích vystupujících v drobných výchozech ve sledovaném úseku lesní cesty.Až dosud byla ultramafická hornina z Medvědího dolu označována jako hornblendit. Její sl...

Contents of potassium, uranium and thorium were measured using a laboratory gamma-ray spectrometer in more then two thousand samples of Upper Devonian to Lower Carboniferous siliciclastic fl ysch sediments outcropping on the easternmost margin of the Bohemian Massif (mainly in the Drahany Mts. and Nízký Jeseník Mts.

Přirozená radioaktivita krystalinika, Paleozoických sedimentárních hornin a vybraných kenozoických sedimentů na maPovém listu 24-22 olomoucNatural radioactivity of crystalline rocks, Palaeozoic sedimentary rocks and selected Cenozoic sediments on the map sheet 24-22 Olomouc Jiří ZimákKatedra geologie PřF UP, tř. 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc; ÚvodJedním ze základních fyzikálních parametrů pří-rodního prostředí je jeho přirozená radioaktivita. Tento článek hodnotí radioaktivitu krystalinika, paleozoických sedimentárních hornin a vybraných kenozoických sedimentů na mapovém listu 24-22 Olomouc. Vychází z obsahů hlavních přirozených radioaktivních prvků (K, U a Th) stanovených laboratorní gamaspektrometrií v reprezentativních souborech hornin. Geologické jednotky a jejich horninová náplňNejstaršími horninami vystupujícími na mapovém listu 24-22 Olomouc jsou kataklázou silně postižené granodiority a diority s žilným doprovodem (pegmatity), řazené k brunovistuliku (např. Břízová et al. 2000). Na brunovistuliku je uloženo moravskoslezské paleozoikum. Jeho zde nejstarším doloženým členem jsou devonská bazální klastika (křemenné pískovce až slepence), stratigraficky výše jsou karbonátové horniny macošského a líšeňského souvrství. Devonská karbonáto-vá sedimentace směrem do nadloží přechází do ukládání siliciklastik (devon až spodní karbon), která mají charakter flyše, tvořeného střídáním psefitů (převažují gravelity), psamitů (droby, arkózové pískovce, křemenné pískovce) a hornin strukturně odpovídajících aleuritům a pelitům (siltovce, siltové břidlice, jílové břidlice, časté jsou laminity). Flyšové sedimenty na sledovaném mapovém listu náleží k šesti různým souvrstvím: andělskohorskému, protivanovskému, hornobenešovskému, rozstáňskému, moravickému a myslejovickému (Růžička et al. 1995).Krystalinikum a moravskoslezské paleozoikum je na většině plochy listu překryto kenozoickými sedimenty.Jde o miocenní sedimenty karpatské předhlubně (vápnité jíly a písky), pliocenní lakustrinní a fluviální sedimenty (písky, jíly, silty a štěrky -tzv. "pestrý pliocén) a kvarterní uloženiny (hlavně fluviální a fluviolimnické písky, štěrky a jíly a také spraše) -viz Růžička et al. (1995). Vzorky a metodyNa mapovém listu 24-22 Olomouc bylo na 286 lokalitách odebráno 612 vzorků reprezentujících všechny horninové typy brunovistulika a moravskoslezského paleozoika a vybrané typy kenozoických sedimentů. Determinace hornin byla prováděna jen makroskopicky, což působilo komplikace pouze v případě brunovistulických plutonitů. Nutno však poznamenat, že ani studium těchto hornin ve výbrusech nemusí vést k jednoznačnému stanovení jejich původní povahy (jsou-li mylonitizovány).V horninových vzorcích byly na PřF UP v Olomouci za použití spektrometru SG -1000 LAB s NaI(Tl) detektorem o objemu 0,35 dm 3 (průměr 76 mm, délka 76 mm) stanoveny obsahy K (přímo na základě koncentrace 40 K), U a Th (na základě dceřiných produktů, a proto jsou jejich obsahy při uvádění výsledků analýz označovány jako eU a eTh). Meze detekce: K = 0,5 hm. %, U a Th = 1,5 ppm)....

The paper deals with natural radioactivity of soils on the map sheet 24-22 Olomouc and compares contents of natural radioactive elements in soils and in their parent rocks (soilforming substrates). Three main types of parent rocks can be distinguished in the studied area: i) siliciclastic flysch sediments of the Moravo-Silesian Palaeozoic, ii) Quaternary sediments of the river Morava floodplain, iii) Quaternary loesses. Contents of potassium, uranium and thorium were measured using a laboratory gamma–ray spectrometer in 1 077 soil samples. It is evident from calculated values of mass activity of 226Ra equivalent (am) that natural radioactivity of the studied soils is low. The average am of soils developed on siliciclastic flysch sediments is 142 Bq.kg-1, 133 Bq.kg-1 on fluvial sediments of the river Morava and 148 Bq.kg-1 on loesses. The average am values calculated for soils developed on siliciclastic flysch sediments and for soils on loesses are almost the same as average am values calculated for their parent rocks. The soils of the river Morava floodplain show higher am values compared to their parent material (sands and pebbles dominate) due to higher uranium and thorium contents.