In present paper we assess the climate change impact on mean runoff between the periods (control period) and 2070-2099 (scenario period) in the Czech Republic. Hydrological balance is modelled with a conceptual hydrological model BILAN at 250 catchments of different sizes and climatic conditions. Climate change scenarios are derived using simple delta approach, i.e. observed series of precipitation, temperature and relative air humidity are perturbed in order to give the same changes between the control and scenario period as in the ensemble of 15 transient regional climate model (RCM) simulations. The parameters of the hydrological model are for each catchment estimated using observed data. These parameters are subsequently used to derive discharge series under climate change conditions for each RCM simulation. Although the differences in the absolute values of the changes in runoff are considerable, robust patterns of changes can be identified. The majority of the scenarios project an increase in winter runoff in the northern part of the Czech Republic, especially at catchments with high elevation. The scenarios also agree on a decrease in spring and summer runoff in most of the catchments. V článku předkládáme výsledky modelování změn hydrologického režimu v důsledku změn klimatu mezi časovými obdobími 1961-1990 a 2070-2099 podle souboru patnácti regionálních klimatických modelů pro 250 povodí v České republice. Hydrologická bilance byla modelována pomocí konceptuálního hydrologického modelu BILAN. Časové řady ovlivněné změnou klimatu byly získány jednoduchou přírůstkovou metodou, tj. pozorované časové řady srážek, teplot a vlhkostí vzduchu (vstupy do modelu BILAN) byly opraveny pro každou simulaci pomocí přírůstkových faktorů tak, aby měsíční změny těchto veličin byly stejné jako podle uvažované simulace klimatického modelu. Hydrologický model je nakalibrován s využitím pozorovaných dat, identifikované parametry jsou následně využity pro simulaci hydrologické bilance pro řady ovlivněné klimatickou změnou. Základní podstata možných změn hydrologické bilance na území České republiky vyplývá z projekcí srážek a teplot pro Evropu, tj. postupné zvyšování teplot během celého roku a pokles letních, růst zimních a stagnace ročních srážek. V období od začátku podzimu do začátku léta dochází k růstu srážek, jenž je doprovázen řádově stejným růstem územního výparu způso-beným růstem teplot. V letním období dochází k poklesu srážek a v důsledku úbytku zásob vody v povodí nemůže docházet k výraznému zvyšování územního výparu. Důležitým faktorem ovlivňující změny odtoku je posun doby tání v důsledku vyšší teploty přibližně z dubna na leden-únor. Změny odtoku v období leden-květen jsou tedy dominantně určeny právě odlišnou dynamikou sněhové zásoby, změny v letním období zejména úbytkem srážek. Výsledné odhady změn odtoku jsou zatíženy značnou nejistotou, nicméně lze identifikovat robustní jevy společné pro řadu simulací. Jak ukazují výsledky, na většině modelovaných povodí je pokles odtoků v období od dubna do října spole...

No abstract

No abstract

No abstract

Abstract. The mechanisms of rainwater propagation and runoff generation during rain-on-snow (ROS) events are still insufficiently known. Understanding storage and transport of liquid water in natural snowpacks is crucial, especially for forecasting of natural hazards such as floods and wet snow avalanches. In this study, propagation of rainwater through snow was investigated by sprinkling experiments with deuterium-enriched water and applying an alternative hydrograph separation technique on samples collected from the snowpack runoff. This allowed us to quantify the contribution of rainwater, snowmelt and initial liquid water released from the snowpack. Four field experiments were carried out during winter 2015 in the vicinity of Davos, Switzerland. Blocks of natural snow were isolated from the surrounding snowpack to inhibit lateral exchange of water and were exposed to artificial rainfall using deuterium-enriched water. The experiments were composed of four 30 min periods of sprinkling, separated by three 30 min breaks. The snowpack runoff was continuously gauged and sampled periodically for the deuterium signature. At the onset of each experiment antecedent liquid water was first pushed out by the sprinkling water. Hydrographs showed four pronounced peaks corresponding to the four sprinkling bursts. The contribution of rainwater to snowpack runoff consistently increased over the course of the experiment but never exceeded 86 %. An experiment conducted on a non-ripe snowpack suggested the development of preferential flow paths that allowed rainwater to efficiently propagate through the snowpack limiting the time for mass exchange processes to take effect. In contrast, experiments conducted on ripe isothermal snowpack showed a slower response behaviour and resulted in a total runoff volume which consisted of less than 50 % of the rain input.