Úvod: Přes pokroky v diagnostice a léčbě infekční endokarditidy (IE) přetrvává vysoká nemocnost i úmrtnost tohoto onemocnění. Cílem práce bylo posoudit vývoj spektra nemocných s IE hospitalizovaných v kardiocentru terciární nemocnice a identifi kovat rizikové faktory mortality a recidivy IE. Soubor a metody: Retrospektivně byl analyzován soubor 334 nemocných s IE podle modifi kovaných diagnostických kritérií (Duke), kteří byli hospitalizováni v Kardiocentru IKEM v Praze v letech 2000-2013. Uvedený časový interval jsme rozdělili do dvou sedmiletých období a porovnali charakteristiky nemocných s IE v obou obdobích. Pomocí Coxovy regresní analýzy jsme identifi kovali prediktory mortality a recidivy IE během mediánu sledování 36 měsíců (4-77 měsíců). Výsledky: U 186 nemocných (56 %) se jednalo o IE na nativní chlopni, zatímco u 81 nemocných (24 %) o IE na chlopenní náhradě a u 67 nemocných (20 %) o IE v přítomnosti kardiostimulačního nebo defi brilačního systému. Při porovnání období let 2000-2006 a 2007-2013 jsme prokázali vzestup počtu pacientů hospitalizovaných pro IE o 78 %. Došlo k poklesu zastoupení nemocných s IE nativních chlopní a zvýšení podílu IE na chlopenních protézách a implantovaných přístrojích. I když vzrostl věk nemocných, zastoupení diabetu a jejich tělesná hmotnost (měřeno pomocí indexu tělesné hmotnosti), nedošlo ke zhoršení přežívání u jednotlivých typů IE. Recidivu IE během sledování jsme zjistili pouze u 3 % nemocných, častěji u intravenózních toxikomanů. Závěr: Ve sledovaném období jsme prokázali vzestup počtu pacientů hospitalizovaných pro IE. Zastoupení nemocných s IE nativních chlopní se snížilo, zatímco bylo zaznamenáno zvýšení podílu IE na chlopenních protézách a implantovaných přístrojích. I když se zhoršil rizikový profi l nemocných, nebylo negativně ovlivněno přežívání u jednotlivých typů IE.

No abstract

Aims.To evaluate the incidence of bone marrow suppression and consequences of MMF dose adjustment in patients within the first year after heart transplantation. Methods. Group I (n=47) was treated with a regimen currently used in patients after heart transplantation (mycophenolatemofetil -MMF, valganciclovir -VGC and trimethoprim/sulfamethoxazole -TMP-SMX). Group II (n=47) received only MMF of potentially myelotoxic medications. The myelotoxic effect and need for dose modification were assessed. The incidence of rejections and infectious episodes associated with MMF adjustment were analyzed during the first 12 months in Group I.Results. There was a significantly greater proportion of patients with leukopenia (leukocyte count < 4 x 10^9/L) at 3 months after orthotopic heart transplantation in Group I compared with Group II (19.1% vs 2.1%; P = 0.02). The difference in lymphopenia (lymphocyte count < 0.8 x 10^9/L) at 3 months follow-up was highly significant (38.3 % vs 6.4 %; P = 0.0002). MMF was modified due to bone marrow suppression or severe infection in 63.8% patients in Group I and in only 8.5% of patients in Group II (P < 0.001). Reducing or stopping MMF was not associated with increased rejections. In Group I, at least 1 episode of higher degree cellular or humoral rejection occurred in 35% of patients with the standard MMF dosage compared with only 26% in patients with modified MMF (P = 0.0534). Conclusions. Addition of VGC+TMP-SMX to current immunosuppressive medication regimen in patients after heart transplantation is associated with significant lymphocytopenia and leukopenia. Importantly, modification of immunosuppressive prophylaxis (reducing or stopping MMF) leads to normalization of blood count without increased incidence of rejections.

No abstract

Aortální stenóza, která patří mezi nejčastější získané srdeční vady, je obvykle snadno řešitelná náhradou aortální chlopně. V některých případech se může stát složitým problémem vyžadujícím opakovanou operaci nebo katetrizační intervenci. Jednou ze závažných a život ohrožujících komplikací náhrady aortální chlopně je iatrogenní ostiální stenóza (IOS) věnčitých tepen. (1-18) Jejím podkladem je fibromuskulární hyperplazie intimy jako reakce na mechanickou traumatizaci kořene aorty, odstupů věnčitých tepen (1-3,6,7,17) či podání krevní kardioplegie (3) při operaci. Tato komplikace vzniká charakteristicky během prvních týdnů po výkonu a projevuje se jako rychle progredující angina pectoris. (1,3,6,7,11) Donedávna byla jedinou léčbou časná chirurgická revaskularizace. (1,3,6,9,11,13,14) V poslední době byly popsány případy léčby iatrogenní ostiální stenózy pomocí perkutánní koronární intervence (PCI). (4,7-9,12) Cílem tohoto sdělení je popis úspěšné PCI u pacientky s IOS kmene levé věnčité tepny po opakované operaci aortální chlopně. KASUISTIKA Sedmdesátiletá pacientka s anamnézou arteriální hypertenze, dyslipidemie a polyvalentní alergie byla sledována dlouhodobě pro aortální stenózu. Pro progresi anginy pectoris do II.-III. stadia funkční klasifikace CCS (Canadian Cardiology Society) byla vyšetřena

Unikuspidální aortální chlopeň je velmi vzácná vrozená anomálie, která bývá spojena se stenózou nebo regurgitací chlopně, případně jejich kombinací. Dalšími komplikacemi bývají dilatace ascendentní aorty a zvýšené riziko její disekce. Popisujeme případ 53letého nemocného s těžkou aortální stenózou unikuspidální chlopně s dilatací ascendentní aorty, u něhož byla provedena náhrada aortální chlopně a ascendentní aorty. Cílem tohoto sdělení je přiblížit diagnostiku a řešení této anomálie. Klíčová slova: Unikuspidální aortální chlopeň-Aortální stenóza-Aorta-Aortální náhrada Krýže L, Koudelková E, Kautzner J. Unicuspid aortic valve in a patient with severe stenosis and dilatation of ascending aorta.

We report an extremely rare case of perimyocarditis caused by Yersinia enterocolitica serotype 0:3 in a previously healthy young adult. To our knowledge, this is the first reported case of perimyocarditis in the Czech Republic and one of a limited number of reports of Y. enterocolitica carditis described globally.Upon admission to our institution, transient pericardial friction rub was audible. Electrocardiogram showed diffuse concave ST elevation, and PR segment depression was not observed. Increased cTnI (8.78 Hg/L) and C-reactive protein levels (82 mg/mL) accompanied with elevated blood cell count (10.4 Â 10 9 /L) were also observed. A transthoracic echocardiography revealed a diffuse mild left ventricular hypokinesis. AntiYY. enterocolitica serotype 0:3 antibodies were detected, and a treatment with cotrimoxazole (biseptol) was initiated. The IgM value was 112; IgG and IgE values were less than 10. The patient was discharged from the hospital in a hemodynamically stable condition after 9 days of treatment. Clinical and laboratory follow-up was performed 14 days after hospital discharge. The convalescent serology for Y. enterocolitica serotype 0:3 demonstrated conversion to positive IgG for Yersinia because the IgG value was more than 1000; IgM and IgA values were 116.8 and more than 50, respectively. Transthoracic echocardiography showed no remarkable changes compared with the previous study. C-reactive protein value decreased to 1.7 mg/L, the white blood cell count was 6.3 Â 10 9 /L, and the cTnI was less than 0.03 Hg/L.