No abstract

Background: Gait disturbance accompanies many neurodegenerative diseases; it is characteristic for Parkinson's disease (PD). Treatment of advanced PD often includes deep brain stimulation (DBS) of the subthalamic nucleus. Regarding gait, previous studies have reported non-significant or conflicting results, possibly related to methodological limitations. Objective: The objective of this prospective study was to assess the effects of DBS on biomechanical parameters of gait in patients with PD. Methods: Twenty-one patients with advanced PD participated in this prospective study. Gait was examined in all patients using the Zebris FDM-T pressure-sensitive treadmill (Isny, Germany) before DBS implantation and after surgery immediately, further immediately after the start of neurostimulation, and 3 months after neurostimulator activation. We assessed spontaneous gait on a moving treadmill at different speeds. Step length, stance phase of both lower limbs, double-stance phase, and cadence were evaluated. Results: In this study, step length increased, allowing the cadence to decrease. Double-stance phase duration, that is, the most sensitive parameter of gait quality and unsteadiness, was reduced, in gait at a speed of 4.5 km/h and in the narrow-based gaits at 1 km/h (tandem gait), which demonstrates improvement. Conclusion: This study suggests positive effects of DBS treatment on gait in PD patients. Improvement was observed in several biomechanical parameters of gait.

The objective of this study was to evaluate the effect of gait imagery tasks on lower limb muscle activity with respect to body posture. The sitting and standing position and lower limb muscle activity were evaluated in 27 healthy female students (24.4 ± 1.3 years, 167.2 ± 5.2 cm, 60.10 ± 6.4 kg). Surface electromyography was assessed during rest and in three different experimental conditions using mental imagery. These included a rhythmic gait, rhythmic gait simultaneously with observation of a model, and rhythmic gait after performing rhythmic gait. The normalized root mean square EMG values with respect to corresponding rest position were compared using non-parametric statistics. Standing gait imagery tasks had facilitatory effect on proximal lower limb muscle activity. However, electromyography activity of distal leg muscles decreased for all gait imagery tasks in the sitting position, when the proprioceptive feedback was less appropriate. For subsequent gait motor imagery tasks, the muscle activity decreased, probably as result of habituation. In conclusion, the effect of motor imagery on muscle activity appears to depend on relative strength of facilitatory and inhibitory inputs.

Mechanisms behind compromised balance control in people with transtibial amputation need to be further explored, as currently little is known specifically about postural control strategies in people with traumatic transtibial amputation (tTTA). The aim of this study is to assess automatic and voluntary postural control strategies in individuals with unilateral tTTA compared to those in control subjects and to define the effect of balance-related factors on these strategies. Automatic posture reactions and volitional motion toward given direction using standardized posturographic protocols (NeuroCom) of the Motor Control Test (MCT) and Limits of Stability (LOS) were assessed in eighteen participants with tTTA and eighteen age-matched controls. Compared to the controls, the participants with tTTA bore less weight on the prosthetic leg (p < 0.001) during the MCT and had reduced inclination toward the prosthetic leg (p < 0.001) within the LOS. In the tTTA group, the weight-bearing symmetry and the inclination toward the prosthetic leg (p < 0.05) was positively correlated with prosthesis use duration (p < 0.05). The current study indicates that decreased utilization of the prosthetic leg in tTTAs represents adaptive postural control strategy, but as prosthesis use duration increased, the engagement of the prosthetic leg improved.

No abstract

Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého, Olomouc, Česká republika ABSTRAKT Východiska: Pohybový projev zdravého organismu je charakterizován vysokou mírou variability provedení pohybového úkonu. Za situace vzniklé poruchy řízení, zejména v důsledku neurologických onemocnění, dochází v různé míře k fixnímu pohybového projevu, projevujícímu se omezením schopnosti pružné reakce na změnu zevních či vnitřních podmínek, působících v průběhu provádění cíleně zaměřené pohybové akce. Cíl: Zjistit rozdíly ve svalové aktivitě a variabilitě svalových souher akrálních a proximálních svalů během dosahu a úchopu u zdravých jedinců a u pacientů s hemiparézou. Metody: Experimentální soubor tvořilo 24 probandů po prodělané ischemické cévní mozkové příhodě (iktu) s pravostrannou hemiparézou. Kontrolní soubor tvořilo 30 zdravých probandů. Svalová aktivita byla zaznamenána pomocí povrchové elektromyografie v průběhu dosahu, úchopu a oddálení válcového a kulového předmětu. Rozdíly v hodnotách plochy pod křivkou záznamu jednotlivých svalů mezi experimentálním a kontrolním souborem byly statisticky vyhodnoceny pomocí T-testu pro nezávislé skupiny. Vztah mezi aktivitou svalů předloktí a svalů pletence ramenního byl hodnocen pomocí Spearmanova korelačního koeficientu pro neparametrické hodnoty. Výsledky: Byly zjištěny významné rozdíly v míře a počtu statisticky významných korelací akrálních a pletencových svalů. U souboru probandů s hemiparezou byla zjištěna statisticky významně nižší aktivita m. pectoralis major a naopak vyšší aktivita m. trapezius. Současně převažovala vysoká korelace m. pectoralis major a extenzorů zápěstí a prstů, na rozdíl od souboru zdravých probandů, kdy se vzájemné korelace akrálních a proximálních svalových skupin objevovaly nahodile, v menší míře a četnosti. Závěry: Výsledky ukazují na snížení variability svalové aktivity u pacientů s hemiparezou v průběhu úcho-pové funkce. Náhradou nedostatečné funkčnosti akrálních svalových skupin se stává relativně fixní "ko-aktivace" s vybranými proximálními svalovými skupinami. ABSTRACT Background: Movement of a healthy organism is characterized by a high degree of variability performance of a movement task. In a situation of a motor control lesion, mainly due to neurological disease, occurs in varying degrees to a fixed musculoskeletal manifestation. ere are manifesting in a limiting responsiveness to changing external or internal conditions during the task oriented physical action. Objective: To determine differences in muscle activity and variability between a muscle synergy of acral and proximal muscles during reach and grip in healthy subjects and stroke patients. Methods: e experimental group consisted of 24 probands aer ischemic stroke (ictus) with right-sided hemiparesis. e control group consisted of 30 healthy subjects. Muscle activity was recorded using surface electromyography during the performation of selected types of grips of cylindric and spheric objects. e differences in the area under the curve record of individual muscle...

No abstract

No abstract