Turncoats, Traitors, Murderers in White Coats: The Image of the 'Jew' as the 'Enemy' in Late Stalinist Propaganda

Abstract

Obraz "Žida" jako "nepřítele" v propagandě pozdního stalinismu Kateřina ŠimováZačátkem roku 1931 zformuloval Josif Vissarionovič Stalin v odpovědi americké agentuře Jewish Telegraph Agency postoj sovětského státu k antisemitismu: "Antisemitismus jako krajní forma rasového šovinismu je nejnebezpečnějším přežitkem kanibalismu. (…) Antisemitismus je pro pracující nebezpečný jako falešná stezka, která je svádí se správné cesty a zavádí do džungle. (…) Aktivní antisemité jsou podle zákonů SSSR trestáni smrtí." 1 V mnohonárodnostním státě založeném na doktríně revolučního internacionalismu, který deklaroval právo všech národnostních a etnických menšin na svobodný rozvoj, se ani jiná odpověď očekávat nedala.Přesto se historici shodují, že mezi lety 1948 a 1953 nastal ve vztahu sovětského režimu k židovské menšině závažný obrat. Namísto ideje Židů jako asimilovaných a plně integrovaných sovětských občanů, která stála na počátku sovětské národnostní politiky vůči této menšině, došlo k výrazné eskalaci protižidovských projevů. V odborné literatuře se proto perioda pozdního stalinismu běžně charakterizuje jako období "národní tragédie", jako "černé roky sovětského Židovstva", nebo do-