V posledních letech byla problematice nìmeckého pojištìní v nezamìstnanosti vìno-vána v èeské historiografii nezanedbatelná pozornost. V první øadì se jedná o historièku D. Moravcovou, 1 která ve své monografii pøehlednì zpracovala dìjiny výmarské republiky, v jejichž rámci poukázala i na dùležité politické konsekvence problémù s financováním podpor v nezamìstnanosti. Problematiku pojištìní postihla rovnìž dvojice historikù F. Stellner a R. Sobìhart v øadì svých èlánkù o hospodáøských dìjinách meziváleèného Nìmecka.2 Citované práce se soustøeïovaly pøedevším na politické konsekvence problémù s financováním podpor. V tomto èlánku bude naopak zamìøena pozornost na právní a systémové aspekty péèe o nezamìstnané s potøebnými pøesahy srovnávacími, protože i v nìmecké historiografii dominuje nacionální perspektiva, a proto èasto chybí postižení (a proto i pochopení) výmarského sociálního systému v kontextu meziváleèné Evropy.
3V teorii se rozlišují dva základní nástroje sociální politiky, a to zaopatøení (Fürsorge) a pojištìní (Versicherung), které pøicházejí v úvahu pøi zajištìní penìžních prostøedkù nezamìstnaných osob. Zaopatøovacím modelem jsou systémy státních podpor, bìžnì financované z daní, a dávky bývají obvykle závislé na prokázání sociální potøebnosti beneficienta. Pojištìní je zásadnì financované z pojistného a požitky nejsou vázány na sociální potøebnost. 4 Protože pojištìnec pøímo pøispívá, je i jeho právní nárok na podporu logicky silnìjší. V meziváleèné Evropì byly rozeznávány v zásadì tøi zpùsoby financování podpor v nezamìstnanosti: podpory financované pøímo ze 78 ACTA OECONOMICA PRAGENSIA 1/2009