The year 1989 as the beginning of the end of Yugoslavia - the Slovenian perspective. Slovenian public opinion and the nature of the federation

Abstract

Konečně sami… Opravdu si to lidé mysleli, nebo se jedná pouze o tezi, kterou se podařilo prosadit politickým elitám a kterou přejala i historiografi e? V roce 1994, tři roky po rozpadu Socialistické federativní republiky Jugoslávie, proběhl ve Slovinsku, kdysi nejsevernější republice Jugoslávie, výzkum veřejného mínění. Lidé si měli z několika nabízených témat vybrat to, na které jsou osobně hrdí. Jedním z témat, které získalo největší podporu, bylo založení slovinského národního státu. Samozřejmě je třeba vzít v úvahu, že respondenti sami tuto dobu zažili, že jejich vzpomínky na krátkou válku před získáním nezávislosti v červnu a červenci 1991 byly stále čerstvé a že si živě pamatovali i plebiscit z prosince 1990, v němž se většina obyvatel vyslovila pro suverénní a nezávislé Slovinsko. Jen o několik roků dříve, na začátku osmdesátých let, však situaci vnímali zcela odlišně. Jugoslávii lidé považovali za zemi mnoha výhod a za svou vlast.Ve velmi krátké době se tento postoj zcela změnil, podobně jako na začátku dvacátých let minulého století po rozpadu habsburské monarchie. Tehdy Slovinci, kdysi považovaní za "nejvěrnější" Rakušany, poměrně rychle přijali realitu nového státu -Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca), jak zněl tehdejší ofi ciální název Jugoslávie -a již neexistující rakousko-uherskou monarchii ocejchovali jako "vězení národů". Jak to bylo možné? Nebyla snad Jugoslávie zemí, se kterou se cítili Slovinci spokojení? Bylo nezávislé Slovinsko slibnější? Jak doopravdy vnímali život v jugoslávské federaci? Jaký byl jejich skutečný postoj k této zemi? Kdy došlo k obratu a proč? Doufám, že tento text přispěje k pochopení důvodů rozpadu Jugoslávie a že obohatí diskuse o legitimitě a povaze jugoslávské federace o další, empiričtější rozměr.

Slovinské veřejné mínění o Jugoslávii v 80. letech 20. století a jeho reflexe v místním komunistickém vedení

“…Oba tyto procesy měly hrát hlavní roli v tom, že se komunisté nakonec přímo účastnili vyvedení Slovinska z Jugoslávie, byť původně nebyli jeho iniciátory. Velmi omezeně je však tematizována samotná změna jak ve veřejném mínění [Gašparič 2021], tak i v postojích komunistů. Uvedení autoři znázorňují procesy "osamostatnění a demokratizace" jako víceméně předem dané a hledají pouze milníky na "historické cestě k samostatnému, ekonomicky úspěšnému, sociálnímu, demokratickému a do světa otevřenému státu" [Repe 1992: 261].…”