The declining occurrence of moose (Alces alces) at the southernmost edge of its range raise conservation concerns

Abstract

This is an open access article under the terms of the Creative Commons Attribution License, which permits use, distribution and reproduction in any medium, provided the original work is properly cited.

Knowledge of returning wildlife species and willingness to participate in citizen science projects among wildlife park visitors in Germany

“…The higher score of moose knowledge among visitors to Schorfheide (compared to Springe; Figure 2) could indicate that the wildlife parks also reflect the local context in the presentation of their animals and potential exposure of visitors to the species: moose are occasionally sighted in Eastern Germany (Brandenburg state)—in areas relatively close to potential source populations of moose in western Poland. In contrast, moose are basically absent in states further west (Janik et al, 2021). Visitors in Springe scored higher in the bison part of the quiz, potentially because the bison was one of the highlighted species in this park.…”

“…When the Polish moose population further decreased in the 1990s, Poland imposed a hunting ban across the country (Borowik et al, 2021). After the population started to increase due to effective enforcement of the hunting ban (Borowik et al, 2018), there have been repeated moose sightings in the eastern part of Germany (Janik et al, 2021; Martin, 2013). Notably, the moose ‘Bert’ which had crossed over from the Polish border in 2018 and ever since has stayed in the north‐eastern part of Germany, is regularly covered by the local media of Brandenburg (Gandl, 2020).…”

Přítomnost losí populace ve volné přírodě z pohledu dospívajících žáků

“…Přelom nastal po roce 1989, kdy byla demontována pohraniční ženijně technická opatření, která bránila zejména mláďatům v přechodu hranice, a nastal odliv losů do Rakouska a Bavorska. V Rakousku byli dokonce ihned loveni majitelem lesů, kde údajně způsobili škodu (Ševčík, 1994;Mrlík, 1998;Janík et al, 2021). Výsledky studie, v níž autoři shromáždili 771 záznamů o pozorování a úmrtí losů v pohraničí těchto třech států od roku 1958 do roku 2019, ukázaly progresivní nárůst počtu pozorování losů po roce 1958 s vrcholy v 90. letech 20. století a kolem roku 2010, po kterých následoval relativně prudký pokles po roce 2013 (Janík et al, 2021).…”

“…Navíc pro plachost losů nebývá jejich přítomnost v krajině, kterou trvale obývají, příliš patrná. Setkání s lidmi nastávala a nastávají až v podobě kolizí se silniční a místy i železniční dopravou (Janík et al, 2021). Tyto kolize jsou velmi pravděpodobně příčinou úbytku početnosti nebo dokonce zániku losí populace v některých regionech, kde se vytvořily rozmnožující se populace, například na Táborsku nebo Poděbradsku (Andreska, 2017).…”

“…Poslední oblast v České republice, kde se u losa evropského předpokládá trvalý výskyt, se nachází na pravé straně Lipenské přehrady a je obvykle vymezena hranicí s Rakouskem na jihu, pravým břehem přehrady na severu, bývalou obcí Kapličky na východě a osadou Svatý Tomáš na západě. Toto území se rozkládá na ploše přibližně 100 km2, losi se zde ukrývají po celý rok, a jejich současný stav je odhadován na 10-20 jedinců (Romportl et al, 2017;Janík et al, 2021). I přes veškerou ochranu, která se losům dostává, jejich početnost a rozšíření v této oblasti stagnuje, případně klesá (Schönfeld, 2009;Romportl et al, 2017).…”