The coronavirus and the temporal order of capitalism: Sociological observations and the wisdom of a children’s book

Abstract

The coronavirus is not only a medical threat but also collides with the temporal logic inherent to capitalism. While capitalism demands constant growth, acceleration and efficiency, the outbreak urges societies to reduce, slow down and be patient. This article provides a sociological comment on the pandemic that focuses on the role of time and temporality. It explores the multiple ways in which the required responses to Covid-19 are at odds with the temporal order of capitalism. In the midst of crisis, the specific features, contradictions and weaknesses of the time regime governing modern societies become even more apparent – and make sociological scrutiny more necessary than ever. While this comment relates to the insights provided by the sociology of time, it uses a children’s book to illustrate its argument. Drawing on Michael Ende’s story of the orphan girl Momo and the grey gentlemen who steal people’s time, I recapture the main features of capitalism as a time regime: measurement and commodification of time, temporal expansion, acceleration, appropriation of the future, and unequal temporal autonomy. The current pandemic challenges both individual and collective temporalities that are governed by these temporal imperatives of capitalism. I conclude with reflections on the feasibility of a more sustainable temporal order that Michael Ende’s novel hints at and suggest how sociological research could support such an endeavour in the current crisis.

Having a Break or Being Imprisoned: Influence of Subjective Interpretations of Quarantine and Isolation on Boredom

“…For example, the profiteers’ interpretation of quarantine* as a relief is also rooted in a certain work culture and significantly colored by the experience of being overworked before. Another influencing factor is the capitalist time regime [ 71 ] that is part of all the participants’ socialization. The subjective interpretations of the individuals might have differed if they were in different life stages or in another time or culture.…”

Eine Neuordnung der Zeit? Zum Verhältnis von Zeitlichkeit, Kapitalismus und Staat im Zeichen der Pandemie

“…; Reckwitz 2016 ), drei Merkmale herausarbeiten, die das kapitalistische Zeitregime wesentlich charakterisieren (vgl. Suckert 2021 ). Die Rede von dem kapitalistischen Zeitregime ist dabei selbstredend als analytischer Idealtypus zu verstehen.…”

“…5 Die staatlichen Maßnahmen der Pandemiebekämpfung etablierten eine zeitliche Logik, die die Prinzipien des kapitalistischen Zeitregimes erschweren, unmöglich machen oder ins Gegenteil verkehren (vgl. Suckert 2021 ). Anstelle von Beschleunigung zeigten sich neue Imperative von Verlangsamung und Geduld; statt Kommodifizierung und expansiver Verwertung von Zeit erlebten wir im Ausnahmezustand der Pandemie eine Redistribution und partielle Dekommodifizierung von Zeitbudgets; und die Zukunft entzog sich der Aneignung und wurde zu einer Sphäre radikaler Unsicherheit (vgl.…”

Increased Childcare Demands during the Covid-19 Pandemic: Care as a Burden or an Opportunity?

“…Toto vnímání času otevřelo prostor k prožívání zvýšeného objemu péče mimo jiné jako příležitosti být se svou rodinou, zpomalit a osvobodit se od požadavků světa produktivní práce. Jak ukazuje Lisa Suckert [2021], pandemie koronaviru se dostala do konfliktu s časovou logikou vlastní kapitalismu, spočívající v neustálém měření a komodifikaci času, časovém rozšiřování, zrychlování a přivlastňování si budoucnosti, a představovala tak z hlediska společenského času "vynucenou deceleraci" [Rosa 2020in Suckert 2021: 1171. Suckert zároveň přidává varování, že z dlouhodobého hlediska, ve snaze "dohnat zpoždění", může krize vyústit "v ještě nemilosrdnější orientaci na růst, zrychlení a výkonnost" [ibid.…”