Spiral as an Innovative Schema of Film StorytellingThis article deals with a specific pattern of audiovisual storytelling, where a character is stuck in an iterative segment of space, time and causality, is aware of that and tries to find a way to deal with it. It introduces the term "spiral narrative" for this narrative pattern known from films such as the 1993 Groundhog Day. It identifies it as an innovative schema which helps American film and television creators to defamiliarize various amounts of already established models of narrative development. The first part of this article defines the spiral narrative schema on the one side and the so-called loop narrative schema on the other side, explaining several aesthetic norms in films that exploit the spiral narrative schema. It also inquires into the possible ways in which spiral narratives can affect the viewers as well as the aesthetic sources of the spiral narrative schema as such. The second part brings a much more specific explanation using reasonably detailed analyzes of three films (the short 12:01 PM shot in 1990, the television film 12:01 from 1993, and the already mentioned Groundhog Day). These three analyzes reveal a historical trajectory, which might functionally explain the process of the establishment of the spiral narrative as an innovative auxiliary pattern in popular American audiovision. Schéma, inovace a fantastická fikce. V souvislosti s kinematografií lze uvažovat o různých podobách schématu, revize a inovace. Na jedné straně máme k dispozici rozpoznatelné modely narativního uspořádání, které si často spojujeme s nějakými žánry a subžánry. Takovými žánry mohou být horor, western či krimi, zatímco mezi subžánry budou spadat teenagerská vyvražďovačka, příběh o záhadném cizinci přijíždějícím do zkorumpovaného města či procedurální kriminálka. V obou případech jde o spíše členitá schémata, která na jedné straně identifikujeme a na druhé straně během sledování filmu revidujeme. 2 Provádíme tak srovnatelnou operaci jako samotní tvůrci, kteří zapojovali a revidovali členitá schémata pro změnu v závislosti na určitých uměleckých výzvách. Na problémech, které museli řešit v souvislosti s vyprávěním určitého příběhu, tvořením zvláštního fikčního světa či obecněji s dosahováním účinku, který by rádi u diváků vyvolali.Jinak řečeno, filmaři v procesu tvorby sahají po celé řadě schémat, jednodušších i členitějších, testují jejich využitelnost pro své zájmy a v souladu s nastalými překážkami je upravují. 3 A během hledání takovýchto inovativních schémat se často obracejí právě k fantastickým, či chcete-li, nadpřirozeným vzorcům. 4 Mohou tak činit na úrovni osnovy vyprávění, takže např. použijí fikční mimozemskou civilizací odůvodněné flashforwardy namísto flashbacků (Příchozí, 2016) nebo v osnově výpustkovitě zapojí pouze materiál zachycený audiovizuálními záznamovými zařízeními na fikční vesmírné lodi (Zpráva o Evropě, 2013). Častěji nicméně inovují na úrovni procesu vyprávění, když třeba proti očekávání
