Rituale und Reliquien

Hofzeremoniell und Gebärstuhl. Zur Bedeutung von Ritualen bei den Entbindungen Maria Theresias (1717–1780)

“…Sie dienten der Familie dazu, deren reale, soziale sowie kulturelle Macht vor den Untertanen, dem Adel und auch konkurrierenden Herrscherfamilien zu demonstrieren, was natürlich besonders bei männlichem Nachwuchs funktionierte. 84 In die Rituale um die Geburt flossen auch religiöse Elemente ein, die in der Frömmigkeit der Habsburger*innen, der sogenannten pietas Austriaca, begründet waren. 85 Als sich abzeichnete, dass die Niederkunft der Herrscherin nicht mehr weit entfernt war, wurden die bereits erwähnten Gebete für die Königin und deren Nachwuchs verstärkt.…”

Expressions as signs and their significance for emotional development.

“…There are countless examples of culture-specific emblems being used as emotional expressions such as the victory sign, giving someone the “finger” (or bird), kneeling down, and so forth (see Keltner et al, in press; Lynn, 2011; Morris, 1994; Wierzbicka, 1995b). A semiotic approach makes it possible to analyze how new expression signs might be created culture-historically (e.g., Frevert, 1998: Stollberg-Rilinger, 2004) and then disseminated ontogenetically between caregivers and their children as well as between peers. In her semiotic approach, Wierzbicka (1995a, 1995b) analyzed the meaning of many well-known expression signs (e.g., smiling, kissing, kneeling down) and found cultural similarities in the assigned meanings, but greater differences in their use—because of their shared meaning.…”

“…For example, kneeling down in front of another person represents the sender’s feeling of self-lowering and submission to an exceptionally highly esteemed person and can be related to the emotion of humility. Because of this shared meaning, this expression (and emotion) is rare in modern Western cultures with their strong emphasis on symmetric relationships (Wierzbicka, 1995b; see Stollberg-Rilinger, 2004, for a historical analysis).…”

Obraz Rudolfa II. v komunikaci mantovských vyslanců na císařském dvoře během sporu o říšské léno Novellara (1587-1591)

“…Z příkoří nevinil císaře, ale říšskou dvorskou radu 138 Ti ho vehnali do papežovy náruče, protože s ním jednali s přílišnou přísností: "… nepočínali si rozumně ani spravedlivě, ale příliš přísně a mimo hranice rozumu." 139 Podle vévody postupovali přísně a emotivně, protože mu nedali možnost obhájit dědické nároky po smrti Klaudia Gonzagy v září 1588 140 Přirozené právo být soudem řádně vyslyšen náleželo i ďáblovi 141 V očích Vincenza I Gonzagy tak příliš přísní a neoblomní říšští dvorští radové ztělesňovali nemilosrdnou spravedlnost (rigor iustitiae) Byla negativně chápána podobně jako její opak, nepřiměřené smilování (clementia) 142 Nemilosrdný soudce při interpretaci práva nebere v potaz polehčující okolnosti, nebere ohledy na omluvy, věk, pohlaví, kvality ani povahu viníka 143 Vincenzo I Gonzaga si ale na základě blízkého pokrevního příbuzenství s císařem činil nárok, že by se s ním mělo zacházet příznivěji než s novellarskými hrabaty Přátelství Rudolfa II a Vincenza I Gonzagy stačilo pouze zpečetit společným stolováním Hostiny jako součást přechodových rituálů definitivně stvrzovaly změnu společenského a mocenského pořádku 144 Stmelovací účinek mělo radostné prožívání hostiny Emočně nabitá slova jako "veselí" a "radost" byla žádoucí pro popis chování účastníků společenských událostí, které měly být nezpochybnitelně považovány za vydařené 145 Jedním z typických maskulinních projevů veselí bylo smělé vzdávání přípitků, jež přestože tam nakonec nedorazily obě strany Tamtéž, B 464, c 178 r: "… il Consiglio Aulico mostrata grandissima alterazione biasimando apertamente … Sua Maestà…" projevem emocí Rudolf II se na počátku roku 1589 stal starozákonním spravedlivým, ale ve svém hněvu strašlivým Bohem, aby se na konci téhož roku proměnil v novozákonního, odpouštějícího Krista Emocemi nabitá korespondence mantovského vévody a jeho vyslanců svědčí o tom, že tento způsob politické komunikace přijímali neobyčejně vážně Císařův obraz během právního sporu o Novellaru utvářeli dvorští úředníci, zejména říšský místokancléř Jakub Kurz ze Senftenau, z postavení veřejných osob Říšští dvorští radové neskrývali hlasité výhrady k obrazu milosrdného panovníka Prvořadou věrnost pociťovali spíše k Římsko-německé říši jako takové, k její cti a abstraktním ideám jako spravedlnost, kterou císař ve světě zastupoval…”