Perilunate Injuries to the Wrist

Abstract

PŮVODNÍ PRÁCE ORIGINAL PAPER rentgenem ji popsali v různých formách Cousins, Destot a de Quervain. Velkým posunem v pochopení nestability zápěstí byla práce Desco ta z roku 1918 Úrazy zápěstí: radiologická studie. Dalším milníkem nyní již v terapii perilunátních zlomenin je práce Davise z roku 1923, který použil k repozici násady od koštěte (13) V roce ÚVOD Perilunátní luxace a perilunátní zlomeniny karpu patří mezi nejzávažnější poranění v oblasti zápěstí. Vznikají v důsledku tzv. vysokoenergetických poranění působících na oblast zápěstí asi jako 10 % všech poranění karpu. První popis perilunátní zlomeniny karpu publikoval v roce 1855 Malgaine a následně do objevení vyšetření

Arthroscopic Resection and Spongioplasty of Scapholunate Joint in Treating Chronic Dynamic Scapholunate Instability

“…Nejedná se o rigidní spojení SL kloubu, jako je tomu u popsané techniky vytvářející spojení SL kloubu zavedeným Herbertovým šroubem (RASL technika -reduction and association of the scaphoid and lunate). Dobré výsledky jsou u RASL techniky prezentovány jak u otevřené korekce a stabilizace šroubem (21), tak i po artroskopicky asistované stabilizaci šroubem (2,6,15). Rigidní fixace mezi skafoideem a lunatem však vylučuje normální kinematiku ve SL kloubu a některé publikované výsledky po této metodě jsou naopak považovány za suboptimální (7,14).…”

“…Délka rigidní imobilizace K-dráty je poměrně různá, pohybuje se od 4 do 8 týdnů (10,12). I přes úspěch výše popsané miniinvazivní techniky po operaci došlo k omezení pohybu zápěstí, tak jak prezentuje i většina studií (6,8,12,21). Délka imobilizace zápěstí K-dráty může mít vliv na pooperační omezení pohybu.…”