Online párová psychoterapie

Abstract

Psychoterapie online? Obecně něco velmi málo obvyklé před pandemií covidu. U párové psychoterapie ještě méně využívané, představitelné a profesionalizované. Právě období pandemie však přineslo do oblasti psychoterapie skutečnou výzvu. Online prostor se stal jedinou možností, jak se setkat s našimi klienty. Mnoho z nás, kteří pracovali s páry a s rodinami, váhali do poslední chvíle. A i když už to nešlo jinak, tak odpor, bagatelizace a další obrany hrály svou velkou roli. Aby ne -vždyť do té doby historicky vládl většinový konsensus, že psychoterapie stojí na přítomném lidském, hřejivém a přijímajícím kontaktu. Tím se samozřejmě mělo na mysli tváří v tvář.Mnozí ale zjistili, že tato forma také velmi dobře funguje, přestože vyžaduje určité specifické kompetence a flexibilitu. I přesto, že má online forma určitě i své limity, ukázalo se, že existuje nemalá část klientů, kterým naopak umožňuje přístup k odborné pomoci.Nyní o online terapii vycházejí odborné publikace, vědecké články, ve kterých už se nekladou otázky ohledně legitimity a efektivity tohoto média, ale ohledně toho, jak dělat online terapii co nejlépe. Nezaměřujeme se tedy už na to, zda to funguje, ale spíše na to, co můžeme dělat pro to, aby to fungovalo co nejlépe. A to platí samozřejmě i pro párovou terapii.Tento text píšeme z pozice dvou psychoterapeutů -psychologa a zároveň integrativního párového terapeuta pracujícího s páry, jak tváří v tvář, tak i z nemalé části online formou, a psycholožky a zároveň gestalt psychoterapeutky, pracující tváří v tvář a také v online modalitě. Oba jsme měli určité zkušenosti s online formou již před pandemií. Nicméně poslední čtyři roky nás posunuly výrazně vpřed. Chceme zde jednak přinést střípky z odborných textů, které nás inspirovaly a rozšířily naše znalosti a posléze i kompetence, a jednak ukázat a předat naše zkušenosti z praktikování párové online terapie.Autoři textů o online terapii (Picó Vila, Keyes & Valantin, 2021;Weinberg, Rolnick & Leighton, 2023) uvádějí, že online terapie je obecně v mnohém jiná než face to face terapie. Na druhou stranu jasně deklarují, že je to jednoznačně validní způsob a je potřeba kreativního přizpůsobení ze strany terapeuta/ky, protože není možné ji dělat úplně stejně. Dle autorů textu o online gestalt terapii (Picó Vila, Keyes & Valantin, 2021) jde stále o vztahovou zkušenost, a proto se nemění nic z původního paradigmatu. Tito autoři se zabývají zkoumáním aspektů dekonstrukce fyzické a emocionální přítomnosti. Připadá jim nelogické argumentovat tím, že potřebujeme fyzickou přítomnost ve stejné místnosti, aby klienti prožili smysluplnou zkušenost. Většina terapeutů má své smysly trénované na osobní kontakt, a tak vzniká otázka, jak tyto vjemy získáme jinak? Nebo jak jejich nedostatek vyvážíme? A u párů tyto otázky nabývají ještě většího významu.https://journals.muni.cz/psychoterapie Psychoterapie 17(2), N10