Neklape nám to: učitelé a rodiče žáků prvního stupně základních škol a jejich problémové vztahy

Abstract

Abstrakt Tento text prezentuje výsledky kvalitativního šetření, které proběhlo mezi učiteli prvního stupně ZŠ a matkami jejich žáků. Zkoumán je vztah rodiče a učitele, který je učiteli vnímaný jako problémový. Na základě výpovědí respondentů jsou popsány podoby takového vztahu (charakteristicky jsou rodiče rozděleni na pasivní a aktivní-nespokojené, přičemž projevy této nespokojenosti mohou být vůči škole hlasité, anebo tiché), a jsou zde identifikovány obtíže, které mohou z takovéhoto vztahu pro učitele či školu plynout, čímž je určité nepohodlí učitele, ale také hrozba odchodu žáka na jinou školu. Klíčová slova rodiče, vztah rodiny a školy, základní škola Abstract This paper presents the results of qualitative research examining problematic relationships between primary school teachers and the mothers of their pupils. Based on the answers of our respondents, the paper describes the different forms of such relationships and divides parents into either passive or actively disappointed, with disappointment voiced or remaining silent. The paper also identifies challenges that accompany such relationships, such as a certain level of discomfort for teachers and the possibility of pupil transfer to another school, which need to be faced by the teachers and their schools. Keywords parents, relationship between family and school, primary school 168 ÚvodVztahy mezi rodinou a školou jsou dnes odborníky považovány za jeden z hlavních faktorů ovlivňujících školní výsledky žáků (např. Musial, 2014, s. 97;Pecháčková, Havigerová, Ježková, & Kučerová, 2012, s. 1984, a proto se toto téma těší stálé pozornosti pedagogických výzkumníků i veřejnosti. Představy o tom, jak by takové vztahy měly vypadat, prošly v průběhu 20. století velkou proměnou (Rabušicová, 2004, s. 11-14). V současnosti je zdůrazňována potřeba dobrých vztahů mezi rodinou a školou a jako ideál je chápáno partnerství, při kterém není ani jedna ze stran autoritou s neomezenou mocí, ale předpokládá se jejich aktivní spolupráce. Vedle partnerství je v současnosti kladen důraz na angažovanost (involvement) rodičů (Hornby & Lafaele, 2011, s. 2), které představuje širší zapojení rodičů do vzdělávání jejich dětí. Fantuzzo, McWayne a Perrty (2004) rodičovskou angažovanost popisují jako kombinaci komunikace rodičů se školou, domácí přípravy na vyučování, účasti na aktivitách školy a spolupodílení se na rozhodování o chodu školy. Chápání pojmu angažovanost se liší podle toho, zda je zapojení rodičů chápáno spíše jako přímá pomoc dítěti (tedy především domácí příprava do školy), anebo má být zaměřeno na širší komunitu a fungování školy (Yoder & Lopez, 2013, s. 416).Rodiče nepředstavují monolitickou skupinu a ve svém přístupu ke škole se liší. To reflektuje například Štech (2004), jehož typologie de facto odráží různé podoby rodičovské angažovanosti či neangažovanosti. Rodiče, kteří mají se školou komplementární vztah, pomáhají při naplňování cílů školy, doplňují činnosti učitele tak, aby u dítěte došlo k optimálnímu osvojení znalostí a dovedností požadovaných školou. Rodič...

Charakteristiky dobré základní školy z pohledu rodičů

“…Český vzdělávací systém dosud neuměl v širším měřítku zavést partnerský model spolupráce rodiny a školy. Výraznější aktivity rodičů jsou považovány častěji za kverulantství než za pokus o spolupráci a učitelé je vnímají jako ohrožení své pozice profesionála (Pulišová, 2016). K tomu dochází obzvláště v "tradičních školách", ve kterých se učitelé brání otevřenému dialogu s rodiči (Matýsková, 2005).…”

Nesouzníme s "běžnou školou": rodičovská volba základní školy v kontextu souladu rodinného a institucionálního habitu

“…Podobné typy interakcí mezi rodiči a učiteli zaznamenaly též Hejzlarová et al (2021) na úrovni preprimárního vzdělávání. Objevují-li se u nás zmínky o rodičích aktivně angažovaných v komunikaci se školou, pak je to spíše v kontextu problematického vztahu a aktivity rodičů považované učiteli za obtěžující či ohrožující (Pulišová, 2016). Kromě vztahů rodiny a školy by u nás mohly být odlišné také výchovné styly uplatňované různými odnožemi střední třídy ( Jarkovská, 2021).…”

Jak učitelé vnímají komunikaci s rodiči: Spokojení vs. vyhořelí

“…Kaščák & Pupala, 2011). Výsledkem je, že se prosazuje svobodná volba rodičů, která znevýhodňuje ty rodiče, kteří neuplatňují tak silně svou moc, stydí se nebo neumějí prosazovat své individuální cíle (Šeďová, 2009;Pulišová, 2016). I učitelé si všímají, že silní rodiče zvládnou zatlačit do defenzivy jejich ředitele i nadřízené orgány, a naopak jiní rodiče nejsou vyslyšeni, netroufají si na školu se obracet ani s vážnými otázkami nebo návrhy.…”