Konstruování identity ženy v kontextu konverze k islámu

Abstract

Abstrakt: Příspěvek prezentuje výzkumné šetření, které popisuje sociální realitu konvertitek k islámu. Text vychází ze sociálně konstruktivistických a poststrukturalistických přístupů. V úvodu se proto krátce věnujeme jejich specifikaci. Analyticko-interpretační část mapuje za pomoci nástrojů diskurzivní analýzy konstrukce výpovědí, které jsou prezentovány ve třech vzájemně provázaných částech. Cílem první části výzkumu bylo identifikovat diskurzy a praktiky aktérů na sociální síti Facebook vedoucí ke konstrukci identity konvertitky. V další fázi výzkumného šetření uvádíme analýzu výpovědí konvertitek se zřetelem na konstrukci jejich identity. Závěrečná část představuje důsledky těchto konstrukcí v sociální praxi.Klíčová slova : konverze, náboženství, identita, islám, jazyk, diskurz, diskurzivní analýza, konstrukce, sociální realita, "post" teorie, žena ÚVODČlověk se v současném paradigmatu 1 přechodu od moderní společnosti ke společnosti postmoderní ocitá v novém sociokulturním prostoru, který přestává být rámován dříve relativně pevně vymezenými hranicemi. Vlivem prostupnosti nejen státních hranic, ale i toku informací z médií dochází k transformaci podoby našeho přirozeného světa (Lebenswelt). V jisté podobě mluvíme až o "střetu civilizací", v našem podání spíše ústy Kropáčka (2002) než Huntingtona (2001. Narůstající interakce islámského světa se světem západním (reprezentantem křesťansko-židovské kultury, taktéž pozice autorky textu) nabádá k reflexi nově vzniklých multikulturních podnětů, k alternativním interpretacím a znovuzodpovězení otázek žití v každodennosti.Předkládaný text se zabývá procesem konstruování identity žen v kontextu náboženské konverze k islámu. Příspěvek je primárně zakotven v teorii sociálního konstrukcionismu, posstrukturalistických a diskurzivních 2 teoriích. Vycházíme z premisy, že jazyk se podílí na konstrukci sociální reality a stává se 1 Paradigmatem rozumíme imanentní strukturu myšlení a jednání v daném období. Foucault ve svém díle hovoří o ohraničeném "historickém" poli, které rámuje a diktuje formu našeho myšlení, prožívání a jednání, a odkrývá ideje a teorie daného časoprostoru. S nutnou dávkou zjednodušení se jedná o podmínky ("pravidla diskurzu"), které určují, co a jak jednotlivé subjekty výpovědí mohou či nemohou říkat v určitém diskurzu. Konkrétní časové periody, epistémy po odeznění přechází v episétémy jiné (Foucault, 2000a, 12-14). 2 Diskurz značí "jazykový systém nebo praktiku specifickou pro konkrétní sociální skupinu nebo období v historii" (Morrisová, 2000, 155). Diskurz je forma komunikační události zahrnující mluvený i psaný text v daném společenském kontextu. Podílí se na konstrukci významů, které musíme pomocí pravidelností odhalovat, chceme-li porozumět sociální real itě. Pojem diskurz se spojuje především s prací Foucaulta. V této souvztažnosti je diskurz "sjednocením jazyka a praxe a vystihuje usměrněné formy hovoru o určitém subjektu, jichž prostřednictvím objekty a praktiky získávají význam" (Barker, 2006,41). Diskurz v našem pojetí je soubor jazyko...

Potenciál diskurzivní analýzy a vizuální metodologie v postmoderním paradigmatu vědy

“…Považujeme však za přínosné ustoupit od vyčerpávajícího popisu jednotlivostí ve prospěch možných nekonvenčních metodologických perspektiv. Pro hlubší studii jednotlivých přístupů lze nahlédnout do dříve publikovaných textů (Sedláková, 2014a(Sedláková, , b, 2015Klapko, 2016).…”