Jubilantka Jana Pleskalová

Abstract

Počátkem letošního roku oslavila významné životní jubileum brněnská lingvistka, profesorka Jana Pleskalová. Celý její život a profesní dráha jsou spjaty s Brnem, kde se narodila 1. února 1949 jako Jana Kýrová. O osmnáct let později, v roce 1967, zahájila studium oborů čeština a latina na zdejší univerzitě, tehdy Jana Evangelisty Purkyně. K jejím učitelům, kteří výraznou měrou ovlivnili její pozdější vědeckou dráhu, patřily takové osobnosti jako Arnošt Lamprecht, Antonín Bartoněk, Radoslav Večerka, Dušan Šlosar nebo Jana Nechutová. Počátkem sedmdesátých let minulého století se etablovala jako samostatná lingvistická subdisciplína onomastika, tedy nauka o vlastních jménech, a právě pro tento obor získal Janu Pleskalovou přední český onomastik Rudolf Šrámek, působící v brněnské pobočce Ústavu pro jazyk český ČSAV, který na filozofické fakultě vedl onomastické semináře. Právě pod jeho vedením, byť formálně byl vedoucím práce Jan Chloupek, vznikla v roce 1972 diplomová práce Jany Pleskalové Pomístní jména na Ivančicku, jíž úspěšně zakončila své studium. O rok později získala na stejné fakultě titul PhDr. v oboru český jazyk, a to na základě práce Mikrotoponymie na Ivančicku (příspěvek ke studiu pomístních jmen na Moravě s bibliografií moravské mikrotoponomastiky v letech 1918-1970). V následujícím roce nastoupila Jana Pleskalová do dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV a začala se pod vedením Jana Balhara podílet na výzkumu a zpracovávání nářečního materiálu pro Český jazykový atlas. Vedle bádání dialektologického pokračovala i její spolupráce s Rudolfem Šrámkem na výzkumu pomístních jmen a do oblasti onomastiky se postupně přeneslo těžiště její badatelské činnosti. Výzkumná práce v oblasti anoikonym byla završena obhájením kandidátské disertace s názvem Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku v roce 1989 (knižně vyšla v roce 1992). Ani během působení v Akademii věd neztratila Jana Pleskalová kontakt s univerzitním prostředím. Od roku 1984 se jako lektorka češtiny podílela na Letní škole slovanských studií organizované filozofickou fakultou, od následujícího roku pak externě přednášela také na fakultě pedagogické. V roce 1993 se pak Ústav českého jazyka Filozofické fakulty již opět Masarykovy univerzity stal jejím hlavním působištěm. Zaměřila se zde zejména na historickou gramatiku a vývoj češtiny, stranou jejího zájmu však nezůstávala ani onomastika, a to jak v oblasti výzkumu, tak výuky. Kurzy věnované historické toponomastice a vlastním jménům osobním patřily a stále patří k velice oblíbeným a hojně navštěvovaným. Po svém učiteli Dušanu Šlosarovi převzala Jana Pleskalová nejen výuku historické gramatiky a vývoje spisovné češtiny pro bohemisty, ale také výuku staré češtiny pro studenty historických