Growth Accounting

Abstract

Incomes per capita have grown dramatically over the past two centuries, but the increase has been unevenly spread across time and across the world. Growth accounting is the principal quantitative tool for understanding this phenomenon, and for assessing the prospects for further increases in living standards. This paper sets out the general growth accounting model, with its methods and assumptions, and traces its evolution from a simple index-number technique that decomposes economic growth into capital-deepening and productivity components, to a more complex account of the growth process. In the more complex account, capital and productivity interact, both are endogenous, and quality change in inputs and output matters. New developments in micro-level productivity analysis are also reviewed, and the long-standing question of net versus gross output as the appropriate indicator of economic growth is addressed.

Intermediate inputs and economic productivity

“…Our approach is different to the standard 'growth accounting' approach [38,48]. The growth accounting approach is to use a non-parametric technique that weights different types or qualities of factors by income shares [49,50]. While the growth accounting approach has often been preferred due to its less stringent data requirements, it requires five key assumptions in order to be valid.…”

What Determines Productivity?

“…Under standard aggregators, increases in the average firm-level productivity translate into increases in aggregate industry productivity (see, e.g., Melitz 2003). However, there are complications involved in empirically mapping back-and-forth between changes in micro-level productivity distributions within an industry and changes in aggregate industry productivity (see, e.g., Paul Schreyer 2001, Petrin and Levinsohn 2005, Susanto Basu et al 2009, and Charles R. Hulten 2009 may be favorable enough to induce some of them to want to do so. Any adjustment to a new, postshock equilibrium will therefore require reallocation of inputs from their initial locations.…”

Nepřímý odhad vývoje struktury produktivity v regionech

“…K rozboru problematiky produktivity a posouzení perspektiv zvyšování životních standardů je obvykle využíván kvantitativní přístup růstového účetnictví, který umožňuje na základě vývoje objemu a struktury vstupů, a současně relací mezi vstupy a výstupy, konkrétní příčiny růstu dekomponovat a jednotlivé složky produktivity izolovat (Hulten, 2009). Tento tradiční přístup původně vycházející z myšlenky neoklasického Solow-Swanova modelu (Solow, 1956;1957;Swan, 1956) předpokládá analýzu relativně podrobně sledovaných a dobře dostupných údajů o vstupu práce, ale současně také o vstupu kapitálu, které jsou naopak velmi obtížné měřitelné (Mano, Castillo, 2015) a díky rozdílnému pojetí jeho ocenění na úrovni účetních jednotek a na úrovni makroekonomického agregátu do jisté míry konstrukčně problematické (Sixta, Vltavská, Zbranek, 2011).…”

“…Easterly, Levine, 2001;Hulten 2009;Caselli, 2005), který obecně vychází z principů Cobb-Douglasovy produkční funkce (1), přičemž technologická změna je v rámci tohoto přístupu považována za Hicks-neutrální (tj. neovlivňuje poměr mezi vstupem práce a kapitálu)…”