Fyzická aktivita a jóga: jejich působení na psychiku

Abstract

ÚvodV roce 2006 jsem se ve Slovinsku zúčastnil semináře, který vedl jeden významný indický mistr 1 . Mimo jiné demonstroval cvičení, o kterém tvrdil, že zpomaluje stárnutí mozku. Po návratu domů jsem se pustil do studia odborné literatury. Ke svému překvapení jsem zjistil, že fyzická aktivita mozku opravdu prospívá, a to ve více směrech (Nešpor a Csémy, 2006). Od té doby se v tomto směru objevila řada nových a prakticky užitečných poznatků. Fyzická aktivita a psychika Kognitivní funkce jako jsou paměť, pozornost a soustředěníPozitivní vliv tělesné aktivity na kognitivní funkce prokázala řada autorů. To se týká všech věkových kategorií, příznivý účinek fyzické aktivity se zjistil u adolescentů (Subramanian a spol., 2015) i u osob nad 70 let (Bouaziz a spol., 2017). Jeden z mechanismů, jak k tomu dochází, spočívá v tom, že fyzická aktivita stimuluje sekreci BDNF (brain-derived neurotrophic factor, Heijnen a spol., 2016). BDNF napomáhá přežívání existující neuronů a podněcuje růst nových nervových buněk a synapsí. Mírnění depresivní symptomatologiePříznivý vliv tělesné aktivity na depresivní symptomatologii se uplatňuje i u těžších forem depresí (Bewernick a spol., 2017). Sun a spol. (2016) použili chůzi v kombinaci s relaxační technikou a zjistili u pacientek s rakovinou prsu zmírnění deprese nižší riziko suicidálního jednání. Mírnění depresivních příznaků je užitečné samo o sobě i jako prevence postižení kognitivních funkcí ve vyšším věku (Mathersul a Rosenbaum, 2016) a předčasné smrti. K podobným závěrům dospěli i Siqueira a spol. (2016). Tito autoři navíc konstatují, že fyzická aktivita zesiluje efekt antidepresiv. Mírnění úzkostiStubbs a spol. (2017) zjistili v rozsáhlé mezinárodní studii, že přiměřená fyzická aktivita je spojena s nižší mírou úzkosti. Podle citovaných autorů navíc usnadňuje fyzická aktivita sociální interakci. Tělesná aktivita a jiné emoceI mírná tělesná aktivita, jako je chůze, zlepšuje emoční stav (Sakuragi a Sugiyama, 2006, Yuenyongchaiwat, 2016. Hněv a nadměrná fyzická aktivita zvyšují riziko srdeční příhody (Smyth a spol., 2016) a lze předpokládat, že kombinace obou těchto faktorů riziko ještě zvýší. Hněvu se týká i práce autorů Pels a spol. (2016). Tito autoři zjistili, že neagresivní fyzická aktivita, v jejich experimentu veslování, mírnila hněv, kdežto nácvik bojových sportů hněv neovlivnil.