ÚvodPredikce ekonomů se pravidelně ukazují jako mylné a dokonce méně úspěšné než předpovědi počasí (Tyszka-Zielonka, 2002) Predikční instrumentárium hospodářsko-politických institucí zjevně trpí metodologickými nedostatky, jež přesnost predikcí klíčových proměnných snižují. Klíčovým vstupem predikčních modelů je minulý a současný vývoj ukazatele celkové ekonomické aktivity, za který je standardně považován ukazatel hrubého domácího produktu (HDP). Na druhé straně je predikce budoucí úrovně HDP a jeho komponent klíčovým výstupem predikcí majícím především vazbu na opatření v oblasti řízení vládních fi nancí či měnového prostředí.Primární otázkou je již samotné vymezení prognózované veličiny. HDP je trvale předmětem intenzivních metodologických diskusí a snah o preciznější zachycení změn reálných ekonomických aktivit, tedy hospodářského cyklu. Ať již jde o zachycení šedé a černé ekonomiky, ocenění netržní produkce (Buchanan-Forte, 1961), zachycení netržní produkce domácností (Ruger-Varjonen, 2008), aktivity fi nanční sféry či efektů výzkumu a vývoje (Wenzel-Khan-Evans, 2009). Otázce vymezení produktivní aktivity je věnována první část textu.Význam HDP pro hospodářskou politiku tkví v propojenosti se zprostředkujícími trhy mezistatků a výrobních faktorů. Vazba HDP na další klíčové proměnné je ovšem diskutabilní. Hoover (2001) uvádí, že "HDP může mít určitý lokálně stabilní vztah k nezaměstnanosti či průměrným úrokovým sazbám či některým jiným agregátům." (Str. 111, překlad autora.) Mezi trhy fi nálních statků a trhy vstupů či výrobních faktorů ovšem vstupuje řada faktorů, jež vzájemný vztah oslabují a činí nestabilním, čímž redukují úspěšnost prognóz i efekty hospodářsko-politických opatření. Vztah diskutuje druhá kapitola věnovaná problematice odvozené poptávky. *> Autor pracuje v sekci makroekonomických statistik na Českém statistickém úřadě.