Podobně jako tomu bylo a je i v jiných společnostech, rovněž raně novověká společnost představovala prostředí plné různých konfliktů. Odehrávaly se v rovině jednotlivých sociálních či náboženských vrstev, ale ke konfliktům docházelo i v rámci těchto skupin na interpersonální úrovni. Budeme-li na evropskou raně novověkou společnost aplikovat teorie komunikace, i v jejích jednotlivých vrstvách byli lidé na sobě navzájem do značné míry závislí. Čin jednoho z nich měl dopad také na ostatní. Stejně tak bylo problematické, aby všichni dosahovali svých cílů. Velmi často proto museli při jejich prosazování vnímat ty druhé jako překážky k jejich dosažení. 1 Jako bohatý komunikační proces, který odrážel vnitřní myšlenkový svět lidí, představuje proto konflikt zajímavé téma pro výzkum dějin. 2 Tato skutečnost se týká i tak specifické části raně novověké společnosti, jakou byl císařský dvůr. V jeho prostředí bylo mezi sebou navzájem konfrontováno velké množství činitelů-členové habsburského domu, šlechtici působící u dvora v různých dvorských či zemských úřadech, vyslanci jiných velmocí či agenti dalších osob. Pro-1