Collective Decision-Making and the Economic Vote

Abstract

Experimental evidence suggests that decision makers with proposal power are held responsible for collective decisions. In the case of coalition governments, voter heuristics assign responsibility for economic outcomes to individual parties, directing the economic vote toward the Prime Minister party. Using extensive survey data from 1988 to 2010 in 28 democracies, we demonstrate that voters also identify the Finance Minister party as responsible depending on whether the coalition context exaggerates or mutes its perceived agenda power. When parties take ownership for particular policy areas, and decision-making is compartmentalized, voters perceive the Finance Minister as having proposal power and it receives a larger economic vote. Online survey experiments in Ireland and the Netherlands confirm that subjects employ compartmentalization signals to identify, and punish, coalition parties with proposal power.

Transforming school management system using participative management approach in South Africa

“…Many educational administrators need help in facilitating effective learner participation in decision-making processes. Duch and Falco-Gimeno (2021) and Mthethwa et al (2022) assert that it is the responsibility of school management teams to ensure that decisionmaking processes are inclusive of the viewpoints of learners, staff, and other stakeholders and that collective decisions are held accountable.…”

Volební volatilita v postkomunistické Evropě

“…Základní koncepty teorie ekonomického hlasování se v literatuře objevily před více než polovinou století. Downs (1957) tvrdil, že voliči hodnotí kandidáty na základě jejich volebních programů a slibů a podle toho hlasují ve volbách. Campbell et al (1960) diskutovali roli ekonomických hodnocení na volbu stranu.…”

“…Model odměny a trestání využívá hodnocení minulého vývoje a hovoří se tak o retrospektivním hlasování (Key 1966). Naopak selekční model klade důraz na hodnocení budoucích zisků/užitků na základě prospektivního hodnocení (Downs 1957).…”

“…Největší podíl ekonomického hlasování se týká premiérské strany v situaci, kdy souběžně drží pozici ministra financí. V případě, že pozici premiéra a ministra financí drží odlišné strany, odčerpává strana ministra financí podstatnou část ekonomického hlasování od strany premiéra (Debus, Stegmaier a Tosun 2014;Duch a Stevenson 2008;Duch a Falcó-Gimeno 2022).…”