Každá země, která aspiruje na pozici dominantní světové ekonomiky, musí v sobě spojovat řadu předpokladů. Jde zejména o propojení tzv. hegemonie "zdola" a "shora". Zprvu jde o vybudování špičkových odvětví v dané zemi, která svou vysokou produktivitou práce povedou i k vysoké kupní síle obyvatelstva a k vysoké úrovni HDP na obyvatele. Vysoká úroveň hospodářství dané ekonomiky generuje pak vysoké podíly na světovém vývozu a dovozu. Uvedené znaky charakterizuje Schwartz (2000) jako hlavní znaky hegemonie zdola. Toto vše pak musí dominující země rovněž zabezpečit mezinárodním měnovým a fi nančním systémem, aby byly zajištěny mezinárodní půjčky pro volné toky zboží ze země a do země. Jelikož hegemon fi nancuje meziná-rodní obchod, stává se jeho měna i hlavní světovou měnou. Tyto atributy pak -mimo jiné -tvoří součást hegemonie shora (Schwartz, 2000, s. 63-76).Čína při své cílevědomé cestě za světovou hospodářskou dominancí považuje za jeden z hlavních úkolů dosažení pozice čínského renminbi jako světové měny, a tudíž zařazení se po bok takových měn jako jsou americký dolar, euro, britská libra, event. japonský jen. V roce 2011 čínský prezident Hu Jintao uvedl, že Čína již podnikla kroky k tomu, aby se čínská měna stala klíčovou světovou měnou, i když se bude jednat o dlouhý proces.1 HSBC 2 (2013b) očekává, že již relativně brzy -v roce 2015 -se čínský renminbi stane jednou ze tří klíčových světových měn (po americkém dolaru a euru) a dále zavedení plné směnitelnosti čínské měny v roce 2017.Stať se zabývá otázkou položenou v názvu, tedy nakolik Čína již na této cestě pokročila. Nakolik splňuje předpoklady stát se držitelem klíčové světové měny a jak se jí to daří. Další diskutovanou otázkou jsou pak širší souvislosti tohoto čínského úsilí v kontextu světové ekonomiky.