No abstract

BackgroundThe reoperation for isolated tricuspid regurgitation in rheumatic population is rare and still unclear and controversial because of the rarity of publications. The aim of this study was to analyze short and long-term results and outcome of tricuspid valve surgery after left-sided valve surgery in rheumatic patients.MethodsTwenty six consecutive rheumatic patients who underwent isolated tricuspid valve surgery after left-sided valve surgery between January 2000 and January2017 were retrospectively registered in the study. The mean age was 48.2 ± 8.6 years with 8.3% as sex-ratio (M/F). EuroSCORE was 6.1 ± 5 (range 2.5 to 24.1). The mechanism of tricuspid regurgitation was functional and organic in respectively 14 (53.8%) and 12 cases (46.2%). Ten patients (38.5%) had previous tricuspid valve repair. Surgery consisted of 15 ring annuloplasty and 11 tricuspid valve replacement (5 bioprostheses and 6 mechanical prostheses). Follow-up was 96.1% complete, with a mean follow-up of 55.6 ± 38.8 months (range 1 to 165).ResultsThe operative mortality rate was 15.4% (n = 4) and the cumulative survival at 1, 5 and 10 years was respectively 80% ± 8%, 75.6% ± 8.7% and 67.2% ± 11.1% with no significant difference at 8 years between tricuspid valve replacement (80% ± 12.6%) and repair (57.6% ± 16.1%) (p = 0.5). Multivariable Cox regression analysis revealed that ascites (HR, 5.8; p = 0.01), and right ventricular dysfunction (HR, 0.94; p = 0.001) were predictors of major adverse cardiac events. There were no recurrence of tricuspid regurgitation and no structural or non-structural deterioration of valvular prostheses.ConclusionThe reoperation of rheumatic tricuspid regurgitation should be considered before the installation of complications such as right ventricular dysfunction and major signs of right heart failure. Despite the superiority of repair techniques, tricuspid valve replacement should not be banished.

Background: The aim of this study was to quantify the effect of obesity on early results after coronary artery bypass grafting (CABG). Methods: A retrospective cohort study of patients underwent isolated CABG from January 2000 through December 2012 was conducted. 586 patients were classified into two groups: Obese (n = 100) BMI ≥ 30 kg/m 2 and non-obese (n = 486) BMI ≤ 30kg/m 2 . Results: The obese patients included more women (p < 0.01), hypertensives (p = 0.01) and dyslipidemics (p = 0001). The CPB, aortic champ times and number of bypass graft were similar between the groups (p = 0.35, p = 0.51 and p = 0.59 respectively). Also the composite of in-hospital mortality and postoperative complication didn't differ between the groups. The incidence of perioperative myocardial infarction, and need for inotropic drugs or IABP were significantly less in obese patients (p = 0.028, p = 0.031 and p < 0.01 respectively). Conclusions: The current study showed that obesity is not a risk factor of adverse events after CABG and continuous to give another aspect of the "obesity paradox".

No abstract

Cílem této studie bylo zhodnotit kvalitu péče o nemocné se srdečním selháním ve srovnání se současnými doporučenými postupy na Klinice kardiologie Vojenské nemocnice Muhammada V. v Rabatu. Materiály a metody: Do naší retrospektivní studie byli zařazováni po sobě následující jedinci přijatí pro echokardiografi cky potvrzené srdeční selhání od ledna 2017 do března 2018 na Klinice kardiologie Vojenské nemocnice Muhammada V. v Rabatu. Pro analýzu údajů byl použit software SPSS 19.0. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 120 pacientů průměrného věku 66,42 ± 10,78 roku. Hlavním zjištěným rizikovým faktorem byla hypertenze následovaná kouřením a diabetem. Dyspnoe jako hlavní symptom byla uvedena v 97,5 % případů. Klinický obraz zahrnoval oboustranné srdeční selhání (83,3 %), levostranné srdeční selhání (80,8 %) a pravostranné srdeční selhání (38,3 %). Transtorakální echokardiografi e prokázala srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí u 68,3 % pacientů a srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí v 31,6 % případů. Koronarografi cké vyšetření, provedené u 52 pacientů, prokázalo ischemickou chorobu srdeční v 65 % případů. Za hlavní etiologické faktory byly označeny ischemická choroba srdeční (57,5 %), chlopenní srdeční vada (24,1 %) a arteriální hypertenze (38,3 %). Ve farmakoterapii jsou nejčastěji užívanými léky diuretika (97,5 %), inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) / blokátory receptoru AT 1 pro angiotenzin II (86,6 %), beta-blokátory (33,6 %) a spironolacton (70 %), kombinace sacubitril/valsartan a ivabradin u 1,67 % pacientů. Mezi další používané léky patří digoxin (11,2 %) a amiodaron (9,2 %) u pacientů s fi brilací síní a refrakterním srdečním selháním. Na kardiovaskulární rehabilitaci bylo odesláno 16,6 % pacientů. Výkony jako elektrická kardioverze ani strukturovaná terapeutická edukace všech pacientů se neprováděly. Nemocniční mortalita dosáhla 1,6 %. Závěr: Přes epidemiologické a klinické charakteristiky vykazuje námi popsaná skupina pacientů řadu podobných znaků, jaké lze nalézt v evropských nebo amerických registrech. Je třeba vynaložit maximální úsilí k optimalizaci medikamentózní léčby.