Východiska: Fenomén replikační krize ve vědě se týká dlouhodobé neschopnosti zopakovat výsledky dřívějších vědeckých studií. To pochopitelně vede ke snižování důvěry ve vědu. Ukazuje se, že i renomovaní vědci využívají pochybné vědecké praktiky (např. záměrné manipulace s datovými analýzami) tak, aby dosáhli kýžených, statisticky významných, tedy publikovatelných výsledků. Tato pochybení jsou spojována s problematickým nastavením pobídek ve vědě, které vytvářejí nepřiměřený tlak na vědce a ti jsou nuceni k produkci zajímavých výsledků. Naopak studie s negativními výsledky (výsledky, které nejsou v souladu se stanovenou hypotézou), nejsou obvykle publikovány, což vede k publikačnímu zkreslení. Cíle: Cílem tohoto článku je popsat hlavní faktory, které přispívají k replikační krizi a nabídnout možná řešení jak tyto faktory mírnit. Závěry: Domníváme se, že problémy spojené s replikační krizí jsou natolik závažné, že je nebude možno řešit jinak než významnými změnami v systému hodnocení a financování vědy. Zapotřebí bude také široká diskuze na toto téma spojená s hlubší edukací vědců v oblasti statistického zpracovávání dat, neboť mnohá pochybení jsou výsledkem neznalosti, nikoliv záměrné manipulace s daty. Nedílnou součástí těchto změn bude vedle apelu na morální integritu vědce, také nutná větší transparentnost vědeckých postupů v duchu tzv. Open Science.