The Mediation Process: Challenges to Neutrality and the Delivery of Procedural Justice

Abstract

Ethnographic data suggest that the mediator role transcends that of the neutral third-party intervener described in the literature. The mediator becomes part of the mediated negotiation process, at times separate from the parties, aligned with the parties or in opposition to the parties. This is analysed in this article in relation to concepts of neutrality and procedural justice, two concepts much discussed in the mediation literature, often recognised as core features of the mediation process. The justice consciousness of the parties to the process is also explored through ethnographic data for what it reveals about concepts of justice from the parties’ perspective. The article concludes by challenging the dictum of the mediation literature that the process offers procedural justice to its participants.

Re-thinking notions of evidence and proof for sentencing: Towards a more communitarian model

“…As Browne suggests (Browne, 2017: 230), individualisation is achieved '…through judicial recognition of the profoundly contextualised nature of the process'. However, I would take issue with De Girolamo's notion that procedural justice should be taken as a significant indicator of substantive justice rather than other measures of justice such as 'popular justice' (De Girolamo, 2019). Exploring the distinctions between the contructs of legal and justice consciousness, De Girolamo makes the pertinent observation that 'Justice consciousness…seeks subjective understandings of justice in particular contexts: the focus here is on the experience or perception of justice during a process [mediation] that sits outside of the law.'…”

Intermediaries in the criminal justice system and the ‘neutrality paradox’

“…For example, in the field of mediation, 'impartiality' often connotes even-handedness and freedom from favouritism, whereas 'neutrality' more often refers to decision makers not taking a position regarding the dispute or the parties. 28 By contrast, others see little difference between the terms and criticize attempts to distinguish them as lacking direction and substance. 29 In any case, a significant degree of overlap exists in the usage of the terms in the criminal justice literature.…”

Spravedlnost pohledem forenzní psychologie a možnosti jejího měření v českém prostředí

“…V otázce, jak tyto faktory identifikovat a měřit jejich význam, se opět dostává ke slovu právě soudní psychologie. Vedle Tylera (1989,2000,2007), který se výzkumně věnoval jak sporům odehrávajícím se čistě před soudem, tak i oblasti alternativního řešení konfliktů, a který svou pozornost v poslední dekádě v oblasti procedurální spravedlnosti s výjimkami (Rottman & Tyller, 2014) přesunul do oblasti trestního procesu a policejní činnosti (Meares et al 2016;Trinker et al, 2016;Tyler 2017aTyler , 2017bTyler et al, 2015), realizovali v oblasti soudní psychologie své výzkumy i další odborníci, kteří se však primárně zaměřovali na vnímání spravedlnosti v méně formalizovaných procesech rozhodčího řízení (Lind et al 1993) či ještě více neformálním procesu mediace (De Girolamo, 2019;Pruitt et al, 1993), ba dokonce v procesu dvoustranného vyjednávání (Hollander-Blumoff, 2017;Hollander-Blumoff & Tyler, 2008). Uvedenému trendu kromě jiného napomohl zřejmě také fakt, který Tyler (2000, s. 121) shrnuje v konstatování: "Ve skutečnosti v občanskoprávních sporech hodnotí sporné strany mediaci jako férovější než formální soudní řízení, a typicky je také hodnocena jako více uspokojující."…”