Europe as a narrative laboratory. Klaus Eder on European identity, populist stories, and the acid bath of irony

Abstract

After an introduction by Sören Carlson that summarizes key aspects of Klaus Eder's theorizing regarding the role of narratives for the symbolic construction of "Europe" and European identity, the ensuing conversation between the two addresses some of the subsequent issues arising from this work. It thus deals, inter alia, with the concept of narrative resonance, the relation between narrative and network structures, and the (neglected) role of narratives in social-scientific thinking. It also discusses the potential of irony vis-àvis other narrative genres -such as tragedy, romance or the comic plot often used by populists -within a process of collective identity formation in Europe."Europe turns out to be a narrative laboratory in which narrative plots are struggling with each other. These narrative struggles offer elements for the reconstitution of a European 'we' beyond the model of a national 'we' [...]." (K.

Ne/kritická reflexe minulosti a přeshraniční spolupráce v trojmezních Euroregionech Nisa a Šumava. Na cestě od nostalgického hledání kořenů k dialogickému vzpomínání?

“…Teoretické diskuse o evropeizaci sociální paměti v pohraničních oblastech se odehrávají na pozadí širších debat o 1) vertikální a horizontální evropeizaci veřejné sféry 7 [Delanty, Rumford 2005;Risse 2010;Koompans, Statham 2010;Fraser 2013;Habermas 2013]; 2) a o rekonceptualizaci ohraničování v kontextu globalizace a tzv. reflexivní modernizace [Beck 2007;Beck, Giddens, Lash 1994], v jejímž rámci je problematizováno hluboce zakot vené dichotomické vnímání hranice jakožto buďto mechanismu rozdělování a vyloučení, nebo naopak prostoru setkávání a obohacení, zřídka kdy však obojího současně [Paasi 1999;Balibar 2002;Eder 2006;Rumford 2006;Sohn 2015]. Jako vhodné konceptuální pojítko, které kriticky reflektuje obě uvedené roviny teoretických debat, se jeví pojem tzv.…”

“…Absentuje zde ochota a připravenost uznat a sdílet rozdílné historické narace, které jsou potřebné pro rozvoj společného komunikačního prostoru a pro formování přeshraničního paměťového společenství [srov. Eder 2006 [2000: 633], "soukromý svět" odpuštění není v souladu s "veřejným světem" spravedlnosti. Výsledkem dialogického zapomínání proto sice může být přeshraniční komunikace a pragmatická spolupráce vedená politickými elitami, nikoliv však dekonstrukce stereotypů, smíření pamětí a úspěšné obsluhování aktivní hranice.…”